Končím s kinofilmem - definitivně...

Nějak jsem dlouho váhal, zda to vůbec dávat na veřejnost s ohledem na to, kolik vášní toto téma budí, ale asi to za publikaci stojí.
Vedlejším závěrem prosincové Kostariky je ale každopádně to, že jsem se definitivně rozhodl odpískat analogové focení. Paradoxně jsem Kostariku vůbec jako žádný pohřeb filmu nezamýšlel, naopak jsem s sebou vezl analogové tělo a slušnou hromádku kvalitních diafilmů a spíš jsem chtěl analog trochu oživit. Jenže to celé dopadlo jinak - absolutně jsem se k focení na film nemohl donutit a závěr z vyhodnocení těch dvou kinofilmů, které jsem přeci jen nafotil je jasný - nemá to nadále cenu.
Důvody? Rozhodně není primární cena či kvalita, což jsou nejobvyklejší témata budící vášně, o to mi ale ani moc nejde. Hlavním argumentem proti analogu je pro mě absence kontroly a průběžného zpracování - prostě se s tímto už neumím vyrovnat. Jsem-li na akci, která trvá déle a třeba i stála více peněz, tak je pro mě prostě nepřijatelné nevidět, co jsem daný den nafotil a jen čekat, co uvidím na filmu po návratu. Kvalita výstupu z filmu není problém - ty filmy, které jsem nafotil byly perfektně exponované, nikdo mi nemůže říct, že bych k digi přecházel z neschopnosti dia zvládnout, v tom problém není. Jenže na druhé straně výsledek z naskenovaného filmu není proti DSLR ani o nic lepší (podotýkám, že právě z Kostariky mám pár snímků prakticky stejných scén, takže srovnání tu je) a opravdu nevidím důvod, proč užívat nesrovnatelně méně pohodlnou a praktickou technologii, když mi to nepřinese v kvalitě žádný podstatný přínos, to opravdu nemá smysl. Možná by mělo smysl užití středoformátu, tam se přeci jen dá dostat k dost zajímavým výsledkům, ale kinofilm mi zkrátka a dobře už nějak nic nedává.
Vůbec to nepíšu s radostí, jsem ještě z generace odchované filmem a v podstatě jsem se zaujetí stanoviska z tohoto příspěvku strašně dlouho bránil a spíš jsem se nutil film i nadále užívat, ale zkrátka k tomu čas dozrál, víc se mi k tomu psát nechce...

Galérie z Kostariky

Postupně se prohrabávám resty a mimo jiné jsem dost pohnul publikací fotek z Kostariky na web. Kromě zvířat, kde jsem něco publikoval již před časem jsem se konečně dostal i ke krajinkám a podobným záležitostem. Samozřejmě ještě něco přibyde, ale už je to ve stádiu, kde nejde o vyložený rest :-) Krajinky jsou zde, zvířata jsou v patřičných kategoriích (ptáci, savci, atd.), jinak v Coppermine ale funguje dobře vyhledávání - stačí zadat Kostarika (nebo Costa Rica) a vysype se vše požadované. Přirozeně lze hledat i cokoli jiného, třeba konkrétní zvířata, popisky mám dovolím si říci poměrně přesné :-)

Jinak jsem si docela hrál se zpracováním fotografií, do značné míry jsem hlavně ověřoval doporučení z nové knihy Arta Morrise, kterou jsem nedávno zakoupil. Stručně řečeno, mám o čem přemýšlet a co se učit.... Netvrdím, že jsou rady od Arta všelékem, ale například některá nastavení pro doostření mě nikdy nenapadla. Jestli je budu užívat nebo ne se uvidí, ale je co zkoušet.

Gastronomická vložka :-)

Motto: focení zvířat ve volné přírodě je disciplína vyžadující dobrou fyzickou kondici!

Takže jsme s jejím utužováním začali hned od začátku pobytu - toto je z naší první návštěvy restaurace...

V La Paz Waterfall Garden nám ovšem musel stačit chudý bufet.Zato na "Chicken with white sauce" z Dominicalu mám vzpomínky vyloženě kladné.

Utužování pitného režimu je v tropech mimořádně důležité, proto jsme do něj šli s úsměvem. Zato pokus obsluhy hotelu převést nás na zdravou výživu budil nadšení méně.
Nemít v restauraci pivo je skandál, ale rizoto s tortilami a fazolemi bylo podařené. Toto je asi nejtradičnější kostarické jídlo ze zapadlé restaurace v Caňo Negro - dobré.Krevetky se také dají jíst :-)Na závěr jsme si zopakovali bufet v La Paz Waterfall.

Letecká strava - vlevo Taca, vpravo Air France

Poznámka - jakákoli tvrzení, že jsme se v Kostarice jen cpali a popíjeli pivo jsou jasná pomluva, v praxi jsme tvrdě fotili a v restauraci se vyskytli jen naprosto výjimečně :-))

Kostarika - závěrečné zhodnocení

Co říci ještě k této akci?
Vlastní workshop byl ze strany Ondřeje pojat velmi zajímavě, plně se projevily praktické zkušenosti z jeho předchozích cest do stejné lokality. Asi nejpůsobivější částí bylo pro mne Caňo Negro – vyjížďka lodí byla opravdu fantastická. Fotograficky pak v mém případě asi vedou kolibříci – pěkných fotek vyšlo poměrně hodně, je z čeho vybírat.
Ovšem je třeba jasně říct, že to byla akce pro foto fanatiky – rozhodně bych účast na akci s Ondřejem nedoporučil žádnému obdivovateli jeho jmenovce Ondřeje Neffa, či zájezdů all inclusive :-)) Našly se chvíle, kdy člověk foťák už naprosto nenáviděl a prostě už odmítal znovu zvedat těch cca 14 kilo na záda... Ovšem večerní prohlížení snímků většinou náladu velice zvedlo a ráno jsem zase vyrazil s relativně velkou chutí do focení.
Kostarika je nádherná země jak pro fotografa zvířat a ptáků, tak pro krajináře. Našly by se ale i další možností, věc které bych se rád víc věnoval, ale prostě na to nebyl čas je třeba klasické travel/street foto – lidé, domy, ulice a tak, určitě bych si užil i tohle, ale nebyl čas, rozdvojit se opravdu nelze.
Ostatní účastníci výpravy byli fajn – nenastal žádný podstatný konflikt, v lecčem šlo naopak o zajímavou výměnu zkušeností, takže i po této stránce byla akce přínosem.
Celkově vzato opravdu nemám akci co vytknout – jsem spokojen :-)

Tak jsem zase doma...

Není co dodat - cesta zpět proběhla bez potíží (až na zatoulaný kufr, ale podle zpráv z letiště už je na světě a dorazí ještě dnes večer). Jsem úplně ztlučený a to jsem ještě musel přežít Štědrý večer, ale to už teď není problém.
Skoro hned po příletu jsem neodolal a poslal pár kolibříků do Epsona R2400 na A3 formát - jsem spokojen, super :-) Až se vzpamatuji, tak začnu rozjímat nad shrnujícími články.

Jinak ještě malý doplněk na téma, proč jsem skeptický k organizačním schopnostem Francouzů. Následující fotka je z letiště Charles de Gaulle- krátce před odletem dorazilo auto s další bagáží. Ty modré označené šipkou 2 jsou na 100% tří lidí z naší výpravy - byly naloženy a dorazily OK. Ovšem šipkou 1 je označen s téměř absolutní jistotou můj kufr - analýza na fotce v plném rozlišení je jasná, chybějící kolečko a nestandardní řemen jsou nezaměnitelné. Ten ovšem jen přivezli a zas odvezli neznámo kam - holt žabožroutí organizace :-( Kde byl kufr posledního člena naší výpravy netuší nikdo, ale to by se dalo pochopit, občas se něco zatoulá, ovšem zapomenout naložit bagáž, kterou již přivezli na správné místo, je unikát...
P.S. z 22:00 - kufr je doma, takže je to z krku :-)

Kostarika 14 – finále v La Paz Waterfall

Tak máme za sebou poslední den focení (22.11.). Na závěr jsme zopakovali návštěvu La Paz Waterfall Garden. Kromě pár snímků kolibříků mi přibylo i několik snímků žabiček, motýlů a dalších ptáků. Zopakoval jsem si i procházku k vodopádu, tentokrát za civilizovanějšího počasí, tak i odtud se pár snímků najde.
Pak následovalo vrácení aut do půjčovny – navigační potíže relativně malé, v půjčovně pak vše šlo hladce. A zítra ráno odjezd na letiště a dlooouhá cesta domů, návrat na Štědrý den v poledne... Jo mimochodem - falešní sobi se tu dají koupit taky :-))
K expedici se ještě vrátím, stručně ale mohu konstatovat, že to stálo za to a dobrých fotek v součtu není málo, jsem moc rád, že jsem měl možnost akci absolvovat!

Poděkování patří hlavně Ondrovi Prosickému, který to celé zorganizoval, čestné uznání pak Petrovi Pazourovi za perfektní deníkové ztvárnění akce, na takový rozsah psaní jsem opravdu neměl ani pomyšlení.

Kostarika 13 – Caňo Negro den druhý

21.12. jsme začali vyjížďkou lodí po lagunách. Stručně řečeno – super!!! Několik druhů volavek, ledňáčků, jako bonus i kajmani v pozici vhodné k focení. Naprostá spokojenost a spousta zajímavých fotek. Jsem sám zvědavý, kdy budu mít šanci si podobně zafotit – mimořádný zážitek.
Pak už následovala únavná, ale bezproblémová cesta zpět do Alajuely.Zítra jedeme ještě jednou do La Paz Waterfall Garden a pak už odlet domů.

Kostarika 12 – Caňo Negro den 1

20.12. jsme trávili první celý den v Caňo Negro. Polovina výpravy (Ondřej a Bohdan) ráno vyrazila na focení z lodi, ostatní fotili po okolí. Já jsem ráno trávil u vody – pár volavek a dalších ptáků doplněných o žánrové záběry koní atd. Po obědě jsem se popravdě řečeno spíš poflakoval, nicméně přibyl slušný záběr supa krocaního.
Závěrečné překvapení nás ale čekalo až po večeři a pivu – cestou do postele jsme narazili na nočního ptáka lelka. Zajímavý pták a docela se ho i podařilo vyfotit – samozřejmě je to blýskání v prakticky úplné tmě, ale s tím se nedá nic dělat.Zítra mě čeká focení z lodi a pak přesun zpátky do Alajuely.

Kostarika 11 – přesun do Caňo Negro

Další den (19.12.) nás čekal delší přesun do nové lokality – Caňo Negro téměř u hranic s Nikaraguou. Po cestě jsme se chtěli pokusit o nějaké snímky vulkánu Arenal, ale z toho sešlo – byl kompletně v mracích. To ale byla v zásadě jediná nepříjemnost, jinak přesun proběhl hladce a po obvyklých zastávkách na focení krajin a doplnění zásob ve městě La Fortuna jsme dorazili na místo. Podařilo se zajistit i ubytování a vyjížďky lodí, takže vše v nejlepším pořádku. Zvládli jsme i večerní rekognoskaci terénu – už je jasné, že to tu bude zajímavé. Už po cestě mi do alba přibylo první káně a určitě toho bude více. Pak už jen večeře a pivo, zítra zase do práce :-)

Kostarika 10 - Monte Verde, prales

Dnes ráno (18.12.) jsme to pojali trochu jinak – vyrazili jsme do národního parku, což je dlouhá řada stezek mlžným pralesem. Celá věc ale měla jeden zásadní problém – počasí. Bylo totiž moc hezky, takže prales vůbec nebyl mlžný a ani moc vlhký. Každý, kdo někdy fotí lesy, tuší, že podobné počasí je pro focení naprd. Nicméně dělali jsme co se dalo a něco přeci jen jistou hodnotu má i tak. Ráno jsme mimochodem narazili na první Čechy – jeli si jen tak na 50 dní poznávat Kostariku, to by se mi taky líbilo. Akorát pořád nechtěli pochopit, že opravdu jen a pouze fotíme zvířata, co je na tom divného?
Odpoledne jsem už měl lesa tak akorát a dal jsem se do dalšího focení kolibříků. Přišli mi úplně pomatení, nicméně něco zase přibylo.
To je vlastně vše, zítra začíná dlouhý přesun do Caňo Negro, po cestě asi také nějaké další focení. Nyní očekávám jistou pauzu v přístupu na Internet, pokračování tedy až před zpáteční cestou.

Kostarika 9 – Monte Verde

Tak máme za sebou první celý den v lokalitě Monte Verde (17.12.). V první řadě všichni nadšeně kvitujeme horské klima – je tu relativně chládek, velmi příjemné po pařácích na pobřeží. Aby to bylo dobře pochopeno, chodí se často v triku s krátkým rukávem, ale jaksi z člověka neteče proudem pot.
Den jsme začali jako obvykle časně – první fotku kolibříka mám už z 6:45 místního času.
S kolibříky jsme strávili celé dopoledne, vše šlo poměrně dobře s nečekaným zpestřením – místní nosál se patrně chtěl stát Nikonistou (taky kdo jiný, než nosál by chtěl Nikon, že...). Takže nejprve Bohdanovi skočil ze stromu na fotopřístroj a pak se ukázalo, že umí i šplhat po uhlíkovém stativu, viz foto. Pro objektivitu dodávám, že mu asi víc než o Nikon šlo o pokus o krádež banánu majitele, ale kdo ví :-)))
Podrobnější dokumentace příhody u Petra, já měl na těle pevnou 280mm na čulibrky (pardón, kolibříky), takže jsem měl možnost dokumentace dost omezenou.
Po obědě jsem ostatní opustil, na hotelu sebral makroblesk a vyrazil do motýlária. Pěkných pár zajímavých snímků v něm vzniklo, ale fascinující pro mě bylo něco jiného. Mnoho čtenářů tohoto blogu dobře ví, jak to vypadá na výstavách motýlů ve skleníku Fata Morgana – davy lidí a ještě neustále opruzující hlídači zakazující to či ono. Tady člověk přišel a měl čtyři motýlária jen sám pro sebe, za asi tři hodiny kolem mě prošli asi 3 lidé. A pořadatel? Zaplatil jsem, řekl mi foťte si co chcete a kde chcete a dál se o mne nezajímal. Neskutečný kontrast...
Pak už jen návrat pro ostatní a obligátní večerní rituál probírání fotek.
To je pro dnešek vše, zítra se pokračuje v podobném stylu.

Kostarika 8 – přesun do Monte Verde a park Carara

Vyrazili jsme do parku Carara. Děsné bahno, nicméně opět přibylo pár snímků, zejména anhiga (něco jako kormorán) vypadá dobře.

Po cestě ještě focení krokodýlů – heslem dne je „žádní falešní sobi“, oni se totiž stahují na místo pod silničním mostem, odkud je všichni zkoumají a fotí... Nicméně některé fotky vypadají slibně.

Pak nastal delší přesun do NP Monte Verde. Úžasná cesta – offroad se vším všudy, dokonce jsem uznal za vhodné zapnout pohon 4WD, vyklepaní jsme byli až až. Nicméně celá cesta bez incidentů, rovnou jsme vyrazili na první cvičné focení kolibříků do Monte Verde. Celkem pohoda – už nebylo moc světla, ale tréning výborný, tedy až na namožené rameno od 1DIIN ověšeným 580EX a 200/2,8 s TC1,4x, ale to jsou běžné radosti fotografa...

Večer doplnění zásob a probrání fotek, na zítřek se docela těším.

A na zaver neco ze stravovani...

Kostarika 7 – Manuel Antonio den 2

Ráno jsme vyrazili do parku. Vše vypadalo slibně, ale krátce po příchodu jsme si ověřili, co to je deštný prales – liják nás zhnal nemilosrdně po střechu. Naštěstí asi po 2,5 hodinách se počasí umoudřilo a vyrazilo se zas fotit. Dal jsem si dost do těla – vyrazil jsem na poměrně náročnou stezku hustým pralesem kolem jednoho poloostrova. Málem jsem tam umřel – vlhkost 100%, z kopce do kopce, horko a 16 kilo na zádech (fakt se nad tím fotomobilem zamyslím :-)

Na focení ke všemu zlému skoro nic – agutiové si ze mě dělali vyloženě legraci, takže nakonec jen jeden slušný kvakoš. Když jsem došel na pláž, kde stezka končí, byl jsem souvisle mokrý a zralý na odstřel.

Po krátké relaxaci a sušení trika na pláži (Manfrotto je výborný sušák) se šlo pokračovat. Přibylo pár fotek lunochoda s mládětem, pak jsem se šel zrelaxovat do hospody pár pivy, následně koupel v Pacifiku – ideální program na prosinec – teplo, vlny, pohoda :-)

Večer ještě několik pobřežních ptáků a pelikán, pak už jsem velmi rád odpadl...

Kostarika 6 - Manuel Antonio

Tak prvni varka foceni v Manuel Antonio za nami. Jak uz to byva, neco se povedlo, neco mene, v mem pripade potesili lenochodi a malpy kapucinske, pak par krajinek.
Foceni v horku je desny zaber, ale celkem to stoji za to. Zitra pokracujeme na stejnem miste, dale se jeste uvidi, kazdopadne po fotografice strance se nezastavime...

Podrobnejsi popis i nadale spis na blogu u Petra, ja na to nemam silu :-(

Kostarika 5 - presun do Manuel Antonio

Tak jsem dal na blog prvni fotky.
Jinak pokracovalo foceni v Dominical - opravdu zajimave, ale ke konci jsem toho mel tak akorat, dokonce jsem uznal za vhodne vynechat zaverecne ranni foceni. Nasledoval pul den v blizke Hacienda Baru - z meho pohledu sporny vysledek, ale par podarenych fotek preci jen pribylo.
A pak uz jen delsi presun autem - offroad styl, asfalt nedorazil :-) Tentokrat ale bez technickych komplikaci ci bloudeni, v pohode jsme se dostali na misto ubytovani ve meste Quepos a zitra se vyrazi do parku Manuel Antonio s cilem fotit predevsim opice. Zde budeme dva dny, jsem dost zvedav na vysledek.
Jinak fototechnika funfguje perfektne, vydrzi kazdopadne vic nez fotograf...

Kostarika - prvni varka fotek

Mravenec atta pri praci - lokalita Dominical

Pelikan hnedy - nad Pacifikem v Dominical

Klasicky "bufet pri ceste" pri klasickych proudech deste...

Kolibrik - La Paz Waterfall Garden

Tukan - La Paz Waterfall Garden

Kostarika dil 3 - cesta k Pacifiku

Dalsim krokem, ktery nas cekal, byl presun do lokality Dominical na pobrezi Ticheho oceanu. Cesta otevrene receno nestala za nic, nejprve jsme dost bloudili v hlavnim meste San Jose, nasledoval pomerne narocny prejezd hor. Kdyz uz to vypadalo, ze je po problemech, tak zacal pro zmenu trening mechaniku Formule F1, protoze jsem pichnul... Takze prezout rezervu, nechat opravit pichle v pneuservisu, viz foto (mimochodem za necele 2USD). Pak jsme vyjeli, ale po case se ukazalo, ze rezerva je fakt jen na nouzove dojeti a je zvrtulena, takze dalsi prezuti. Ale jde nam to :-)

Ovsem lokalita Dominical me velmi zaujala - bydleni skoro na plazi, rada zajimavych ptaku na foceni a i jine objekty - treba mravenci ata (to jsou ti, co nosi listy), krabi a i ruzne krajinne scenerie. Ted zrovna sedim u internetu abych se v poledne neupekl, ale vecer se pokracuje...
A od priste fotim jedine mobilem, fakt uz me to tahani hromady predrazeneho srotu nebavi :-)))

Kostarika 2 - kolibrici

Tak dalsi den obnasel hlavne foceni kolibriku v La Paz Waterfall Garden. Kolibrik je zvire dementni, ktere sice umi viset na miste, ale dela to pokud mozno omezene. Nicmene s trochou snahy to nakonec jde a snimku jak v klidu, tak za letu je docela dost. Krome toho jsme si udelali prochazku k vodopadu, pri ktere se spustil tropicky lijak - EOS1DIIN asi fakt bude vodotesny, ja bohuzel uz mene.
Celkem jsem s fotkama ale spokojen.
Pro dalsi info navstivte blog Petra Pazoura, ten to pojal velmi velkolepe a s pouzitim CDR uz tam dostal i nejake fotky.

Kostarika - zaciname

A bez hacku a carek :-(
K ceste snad jedina poznamka zajimava pro sirsi okruh ctenaru - batohy s fototechnikou absolutne bez potizi jako kabinove zavazadlo, problemy nam nedelal nikdo...
Co se tyce letu, tak to bylo dost hekticke kvuli mizernemu pocasi v Parizi. Zpozdeni v Praze, bleskovy presun z letadla do letadla na CDG, pak dalsi zpozdeni (evidentne zas tak naspech nebylo), honicka i v Caracasu. No, ze se opozdila bagaz nikoho nemuze udivit.
Takze prvni celodenni foceni v ZOO Ave bylo s jistymi technickymi limity - chybely stativy, slunecni clony i makroblesk. Ale neco vyslo i tak, od zitrka jiz naplno, vecer se totiz podarilo bagaz ziskat.
Celkove pohoda, ale popravde jsem totalne strhany. Uvidime dale.
Jinak prozatim moc nevim, jak do pocitace v hotelu pripojit USB, takze publikace fotek zatim bez sance.