Zprovoznil jsem další přírůstek do mé sbírky kuriozit - klasický Polaroid Impulse. Dnešní "mládež" to už asi ani nezná, ale jde o přístroj na okamžitou fotografii na tzv. instantní film. Zmáčknete spoušť, v přístroji "zavrčí" a z přední části vyleze fotografie. Tedy přesněji vyleze list filmu, na kterém se po určité době (1-6 minut) snímek sám vyvolá - vše čistě chemicky. To, že princip této technologie je již někdy z 50tých let minulého století, přičemž v mnou zmíněné komfortní podobě je to dostupné někdy od roku 1972 je až neuvěřitelné. Snímky jsou přirozeně co kus to originál, nemá to negativ, o ceně za snímek se je lépe nešířit.
Na celé záležitosti je ale mimo samotné ověření další retro technologie zajímavé něco jiného. Instantní filmy Polaroid totiž umožňují kromě svého původního využití "okamžité fotografie pro laiky" i zajímavé kreativní možnosti. Fotografie samy o sobě působí poněkud netradičně, svou cenu má právě i ta originalita. A co je nejzajímavější - s emulzí lze manipulovat - při vyvolávání se dá třeba obraz "sloupnout" a třeba v záměrně deformované podobě přenést na jiný materiál - fantazii se meze nekladou. Právě to vedlo k tomu, že si Polaroid držel podobnou popularitu jako třeba Holga. Jenže narozdíl od běžného svitkového filmu se tady začalo po ukončení produkce narážet na nedostatek a nenahraditelnost instantního filmu. A tady vstupuje do hry "nemožný projekt", tedy "The Impossible Project". Skupina nadšenců se snažila o obnovení produkce, což se jevilo jako nemožné, ale kupodivu se to podařilo (asi hlavně díky podpoře firmy Ilford) a dnes už jsou na trhu běžně filmy do Polaroidu, cílené právě na kreativní využití. Já použil Silver Shade PX, což je černobílý film, ovšem cílený do určitého sépiového tónování. Připojuji příklad typického snímku z tohoto filmu (v mezích možností skenu, originál vypadá daleko lépe).
Je to každopádně zajímavý postup, v dohledné době se pustím i do zmíněných transferů emulze...
Na celé záležitosti je ale mimo samotné ověření další retro technologie zajímavé něco jiného. Instantní filmy Polaroid totiž umožňují kromě svého původního využití "okamžité fotografie pro laiky" i zajímavé kreativní možnosti. Fotografie samy o sobě působí poněkud netradičně, svou cenu má právě i ta originalita. A co je nejzajímavější - s emulzí lze manipulovat - při vyvolávání se dá třeba obraz "sloupnout" a třeba v záměrně deformované podobě přenést na jiný materiál - fantazii se meze nekladou. Právě to vedlo k tomu, že si Polaroid držel podobnou popularitu jako třeba Holga. Jenže narozdíl od běžného svitkového filmu se tady začalo po ukončení produkce narážet na nedostatek a nenahraditelnost instantního filmu. A tady vstupuje do hry "nemožný projekt", tedy "The Impossible Project". Skupina nadšenců se snažila o obnovení produkce, což se jevilo jako nemožné, ale kupodivu se to podařilo (asi hlavně díky podpoře firmy Ilford) a dnes už jsou na trhu běžně filmy do Polaroidu, cílené právě na kreativní využití. Já použil Silver Shade PX, což je černobílý film, ovšem cílený do určitého sépiového tónování. Připojuji příklad typického snímku z tohoto filmu (v mezích možností skenu, originál vypadá daleko lépe).
Je to každopádně zajímavý postup, v dohledné době se pustím i do zmíněných transferů emulze...
