Končím s kinofilmem - definitivně...

Nějak jsem dlouho váhal, zda to vůbec dávat na veřejnost s ohledem na to, kolik vášní toto téma budí, ale asi to za publikaci stojí.
Vedlejším závěrem prosincové Kostariky je ale každopádně to, že jsem se definitivně rozhodl odpískat analogové focení. Paradoxně jsem Kostariku vůbec jako žádný pohřeb filmu nezamýšlel, naopak jsem s sebou vezl analogové tělo a slušnou hromádku kvalitních diafilmů a spíš jsem chtěl analog trochu oživit. Jenže to celé dopadlo jinak - absolutně jsem se k focení na film nemohl donutit a závěr z vyhodnocení těch dvou kinofilmů, které jsem přeci jen nafotil je jasný - nemá to nadále cenu.
Důvody? Rozhodně není primární cena či kvalita, což jsou nejobvyklejší témata budící vášně, o to mi ale ani moc nejde. Hlavním argumentem proti analogu je pro mě absence kontroly a průběžného zpracování - prostě se s tímto už neumím vyrovnat. Jsem-li na akci, která trvá déle a třeba i stála více peněz, tak je pro mě prostě nepřijatelné nevidět, co jsem daný den nafotil a jen čekat, co uvidím na filmu po návratu. Kvalita výstupu z filmu není problém - ty filmy, které jsem nafotil byly perfektně exponované, nikdo mi nemůže říct, že bych k digi přecházel z neschopnosti dia zvládnout, v tom problém není. Jenže na druhé straně výsledek z naskenovaného filmu není proti DSLR ani o nic lepší (podotýkám, že právě z Kostariky mám pár snímků prakticky stejných scén, takže srovnání tu je) a opravdu nevidím důvod, proč užívat nesrovnatelně méně pohodlnou a praktickou technologii, když mi to nepřinese v kvalitě žádný podstatný přínos, to opravdu nemá smysl. Možná by mělo smysl užití středoformátu, tam se přeci jen dá dostat k dost zajímavým výsledkům, ale kinofilm mi zkrátka a dobře už nějak nic nedává.
Vůbec to nepíšu s radostí, jsem ještě z generace odchované filmem a v podstatě jsem se zaujetí stanoviska z tohoto příspěvku strašně dlouho bránil a spíš jsem se nutil film i nadále užívat, ale zkrátka k tomu čas dozrál, víc se mi k tomu psát nechce...