Olympus M.ZUIKO DIGITAL ED 100‑400mm F5.0‑6.3 IS

Praktické postřehy a hodnocení objektivu po téměř šesti měsících jeho používání.

Disclaimer:
Popisovaný objektiv je můj vlastní, pořízený standardním způsobem,  článek tedy nemá naprosto žádnou vazbu na Olympus, OM Digital či jakéhokoli prodejce. V článku se zabývám pouze svými postřehy z používání, nikoli laboratorními analýzami obrazu, pokud jste jejich zarytí zastánci, tak asi neztrácejte čtením čas :-) Dále zdůrazňuji, že v článku se naprosto nezabývám tématem přechodu Olympusu na OM Digital ani perspektivou systému, svůj názor na to sice mám, ale do tohoto článku ho zatahovat nebudu.

Něco úvodem

Popisovaný objektiv byl jednou z nejočekávanějších novinek Olympusu roku 2020 (uveden v srpnu). Jedná se o poměrně kompaktní a cenově dostupné sklo (cca 35tisíc) s rozsahem cíleným především pro nadšence z oblasti wildlife fotografie, nicméně použití je o dost širší. Jelikož se s cílovou skupinou pro toto sklo hodně protínám, tak jsem příliš neváhal a již na konci srpna 2020 zakoupil, v říjnu jsem pak doplnil i telekonvertor 1,4x, který použití dále rozšiřuje. Článek píšu až nyní s větším odstupem, ale také s dovolím si říct dost obsáhlými praktickými zkušenostmi. Hned v úvodu upozorňuji, že objektiv používám fakticky výhradně s přístrojem Olympus E-M1 Mark III, valná většina postřehů přirozeně platí obecně, ale některé detaily přece jen mohou být zejména u přístrojů z nižších řad odlišné (například některé postřehy kolem stabilizace).

Specifikace a provedení

Ohnisko 100mm

Začněme specifikacemi:

• Ohnisková vzdálenost 100-400mm
• Světelnost 5-6,3
• Hmotnost 1120g
• Průměr filtru 72mm
• Minimální vzdálenost zaostření 1,3m
• Počet optických členů 21 v 15ti skupinách

Objektiv je navržen jako odolný proti prachu, vodě a mrazu (popis na objektivu doslova tvrdí splash proof), je vybaven optickou stabilizací obrazu. Objektiv má vnitřní ostření s velmi slušnou rychlostí, při zoomování mění délku.

Ohnisko 400mm

Tolik strohá fakta, nyní trochu podrobněji. Již před uvedením vzbudila určitý rozruch podobnost objektivu se Sigmou stejného rozsahu a světelnosti, objevily se pochybnosti o provedení atd. Reálná odpověď zní “ano, ale”… Olympus 100-400 je zřejmě skutečně původem od Sigmy, ale ve výsledku jde o nové sklo - počínaje prohozením ovládacích prvků zoomu a ostření přes vyšší odolnost proti počasí a konče třeba jiným průměrem filtru. Design je také upravený pro plné sjednocení se zvyklostmi Olympusu, po optické stránce byla podle schémat dost upravena výstupní část objektivu pro přizpůsobení menšímu snímači a menší vzdálenosti k rovině snímače.

V diskusích se často probírá světelnost, nicméně prostým výpočtem zjistíte, že f6,3 na dlouhém konci je dáno fyzikálními zákony, už jen posun o 1/3EV na f5,6 by si vyžádal určitý růst velikosti, při f5 by byl růst velikosti už vyloženě zásadní. Bohužel, s tímto se nic moc nenadělá :-( Asi by bylo možné získat lepší světelnost na krátkém konci (třeba f4 jako má konkurenční Panasonic 100-400), ale v reálu to není zas tak zásadní, podobné sklo si stejně většina uživatelů pořizuje kvůli maximálnímu ohnisku.

Ovládací prvky objektivu

Objektiv kromě klasického vypínače stabilizace a přepínače AF/MF poskytuje i třípolohový volič omezovače rozsahu AF. Toto může být užitečné zejména u těl nižší třídy, u E-M1 řady bych popravdě možná raději řešil raději nastavením rozsahu AF přímo v těle.

Po mechanické stránce je provedení velmi dobré, je se ale nutno smířit s přeci jen větším podílem plastů. Není to ale na úkor odolnosti a pocitu při držení, bajonet a další kritické části navíc samozřejmě kovové jsou - prostě slušná střední třída. Perfektní je i stativová patka s integrovaným Arca Swiss úchytem, námitky nemám ani proti řešení sluneční clony.

Arca Swiss patka,
zde navíc s PD očkem

Abych ale jen nechválil - po cca 5 měsících používání (a neřekl bych, že s nějak přehnaně velkou intenzitou) jsem narazil na závadu. Držák sluneční clony a filtru je samostatný plastový výlisek připevněný třemi šroubky. Provedení jako samostatný díl z plastu je v jistém smyslu spíš kladem, při mechanickém poškození by měla být výměna záležitostí minut za nepříliš velkou cenu (pokud tedy budou náhradní díly, což je trochu jiné téma). Jenže šroubky nejsou nijak zajištěny a mě se všechny povolily a jeden se dokonce ztratil, zjistil jsem to z toho, že se sluneční clona začala hýbat… V mé modelářské domácnosti to nebyl problém, prostě jsem nasadil nový šroubek, ale dost pochybuji, že běžný fotograf bude mít doma věci jako jsou šrouby se závitem M1.6, proto doporučuji čas od času vůli tohoto dílu ověřit a šroubky případně dotáhnout.

Dojmy při focení

Hned v úvodu si je třeba uvědomit, že objektiv 100-400mm s ohledem na crop factor MFT snímače odpovídá rozsahu 200-800mm, což už je docela extrémní ohnisko. Při hodnocení fotografií je proto nutné se nejprve zamyslet nad tím, zda opravdu umíme s podobným sklem zacházet - už jen vyhledání motivu není právě triviální, člověka s menší praxí ale zaskočí i další věci. Například jsou opravdu velké nároky na přesnost ostření a třeba výběr místa, kam ostříme, při focení detailu na 6 metrů je i přes na pohled menší světelnost hloubka ostrosti jen cca 4cm, pro vysoké nároky dokonce jen 2cm!!! S většími vzdálenostmi se toto trochu zjednodušší, ale pro změnu už je často nutné brát v úvahu neklid vzduchu (zejména v létě) atd. Rozepisuju se o tom proto, že řada ukázkových fotek na internetu je vyloženě špatná a může budit dojem horší kvality skla, ale ve skutečnosti je to právě o nezvládnutí práce ze strany daného fotografa. Hodnotit skla o EQ600mm a více už prostě není nic pro “univerzální testery”, ale chce to někoho zkušeného, v ČR například podrobně a kvalifikovaně hodnotili Rosťa Stach a Petr Bambousek.

Názorný příklad nároků na místo zaostření. Celkem malý pták (Polák chocholačka), víceméně z boku.

Peří na boku ostré, hlava ale už příliš ne - rozdíl je přitom pár centimetrů a dokonce je přicloněno na f7,1.
Za mne na smazání, bohužel ale podobně nedotažených snímků je v galériích u "recenzí" na internetu celá řada.

Klasická letovka, rychlost AF je OK

K mým vlastním zkušenostem - stručně řečeno jsem velmi spokojen. Při všech ohniskových vzdálenostech lze získat kvalitní snímek a to i při focení z ruky (stabilizaci rozeberu v samostatném odstavci). Ve spojení s E-M1III je ostření velmi rychlé a vesměs přesné, nějaké překmity a ztráty zaostření jsou jen výjimečné (a ještě je lze omezit úpravou rozsahu ostření).  Objektiv má jen malý Focus breathing a ve výsledku ho lze použít i jako “skoro makro” - zaostření na 1,3m při ohnisku 400mm (EQ800mm) poskytuje velmi slušné přiblížení a využití například pro focení plachého hmyzu je zcela reálné. Pro tento účel je dokonce k dispozici režim skládaného makra přímo v přístroji a nesporně je využitelný.

TC1,4x (560mm), f10

Velmi slušné jsou i výsledky s konvertorem 1,4x, což poskytuje ohnisko 560mm a tedy impozantní EQ1120mm. Výsledky jsou opět plně použitelné s mizivým poklesem kvality, přirozeně ale nároky na fotografa ještě narostou a navíc už začíná být problematičtější použití při slabším osvětlení, s konvertorem je k dispozici pouze clona 9. Podporovaný je i konvertor 2x, ale na něj jsem nějak neměl morálku a tak jsem ho zatím nepořídil (EQ1600mm už je opravdu extrém).

Stabilizace

Asi nejvíc diskusí se u popisovaného objektivu točilo právě kolem stabilizace. Došlo i na řadu zavádějících informací (v jistém smyslu nesedí ani popis přímo u Olympusu), proto jsem se rozhodl tomuto věnovat samostatný odstavec.

Podstata problému je jasná - objektiv sice obsahuje vestavěnou stabilizaci (IS), ovšem narozdíl od Olympusu 300/4 či 12-100/4 není podporován režim SyncIS, tedy spolupráce stabilizace v objektivu se stabilizací čipu (IBIS). Toto je samozřejmě škoda, právě mimořádné výkony při stabilizaci jsou jednou z nejsilnějších stránek Olympusu. Nicméně pojďme projít, jak to je se stabilizací v praxi…

Hned na začátek je třeba říct, že minimálně u E-M1III a E-M1X to s tou absencí SyncIS není tak docela pravda, v plném rozsahu jako u 300/4 opravdu není, nicméně s aktuálními firmwary vznikl jakýsi “částečný SyncIS”, kdy je IBIS využit alespoň částečně (přidání jedné osy). Z hlediska účinnosti deklaruje Olympus při 400mm přínos 3EV, budeme-li předpokládat, že korektně zvládnutelný čas bez stabilizace je při tomto ohnisku cca 1/500s, tak při účinnosti 3EV bychom měli spolehlivě zvládat 1/60s, při 4EV 1/30s. Za sebe musím říct, že 1/60s zvládám vesměs bez potíží a nic nereálného není ani 1/30s, proto bych uznal účinnost stabilizace dokonce spíš k 4EV, nejen deklarované 3EV.

1/50s při cca 300mm
(EQ600mm)
z ruky nečiní problém

Hodně diskutované téma je, zda hlavně u E-M1III a X s extrémně účinnými IBIS není lépe stabilizaci v objektivu vypnout a nechat v akci jen plnou sílu IBIS ve všech osách. Z mé zkušenosti se tady celkem potvrzuje teorie, tedy že účinnost IBIS klesá s rostoucím ohniskem a při 400mm je vesměs lepší využít IS v objektivu. Při 100mm je IBIS zřejmě o něco účinnější, ale rozdíl není tak velký, aby to stálo za laborovaní s přepínáním, osobně bych zkrátka a dobře nechal při focení z ruky zaplou stabilizaci na objektivu plus jen to zmíněné částečné využití IBIS.

Trochu jiná situace ale nastane v případě, že nefotíme vyloženě z ruky, ale z nějaké stabilnější opory či monopodu. Tím se maximum “výkyvu” dost zmenší a v této situaci už může začít vycházet IBIS lépe i při 400mm. Opět to není nějak vyloženě v rozporu s teoretickými úvahami…

Jediný bod, který mi trochu vrtá hlavou a neumím ho plně zdůvodnit po teoretické stránce se týká situace při použití telekonvertoru (u mne 1,4x). Podle údajů výrobce má v tomto režimu účinnost stabilizace o něco klesnout (na 2EV), to je pochopitelné a dojmům z focení to tak asi odpovídá, z nějakého záhadného důvodu mi ale připadá, že účinnost IBIS je fakticky stejná jako bez TC, což její účinnost proti IS relativně zvyšuje. Nevím, je to trochu zvláštní, ale skutečně to tak působí, je možné, že je prostě IS s telekonvertorem hůře sladěn. 

321mm, f7,1

Tak či onak je ale naprosto nesporné, že i s objektivem o EQ800mm (s mírným omezením dokonce 1120mm s TC) je možné bez větších komplikací fotit z ruky i při časech až k 1/60s. S pevnou rukou a za dobrých podmínek nejsou dokonce vyloučeny ani ještě delší časy, ale to už je více individuální a každý si musí otestovat sám. Jiná věc ale je, že pokud by objektiv podporoval plný SyncIS, tak by se časy 1/60s posunuly do kategorie “nuda” a dosažitelné extrémy by byly minimálně někde u 1/15s (ne-li delší), to úplně nadšenému hodnocení přeci jen brání :-(

Optická kvalita

Jak jsem psal v úvodu, nehodlám trávit čas se srovnávacími laboratorními testy, pro zájemce doporučuji třeba tento článek, se kterým se celkem ztotožňuji.

Z mého pohledu poskytuje Olympus 100-400 velmi dobré výsledky i při plně otevřené cloně vlastně za všech okolností - různá ohniska i vzdálenosti. Tuto vyrovnanost hodnotím vysoko, není to úplná samozřejmost, třeba u konkurenčního Panasonicu 100-400 je patrné určité zhoršení při 400mm ohnisku, tady žádné vyloženě slabé místo nevidím. Výsledky jsou velmi dobré i s konvertorem 1,4x, zhoršení kresby je zanedbatelné. Osobně mne docela upoutaly výše zmíněné dobré výsledky na nejmenší zaostřovací vzdálenost, případně i s možností fotit v režimu Focus stacking, tohle je velmi dobře využitelné na větší a opatrnější hmyz - různé vážky, motýlice, atd. lze bez problémů fotit z odstupu. To navíc přináší proti běžnému makroobjektivu i velmi slušné rozmazání pozadí. 

400mm, f9

Když jsme u pozadí/bokehu, tak za mne je tato vlastnost naprosto v pořádku - přirozeně světelnost maximálně 6,3 při 400mm nedokáže úplné zázraky, ale v mezích možností je pozadí rozmazáno velmi přijatelným způsobem. 

Odolnost proti reflexům v protisvětle je z mého pohledu slušná, při extrémní situaci se sluncem přímo v záběru se nějaké rušivé reflexy objeví, ale v přijatelném rozsahu. V méně vyhrocených situacích to není problém vůbec.

Bez problémů je i chromatická aberace, jen minimální. 

Srovnání s alternativami

Aby někdo má slovo nepřekrucoval a nezískal nereálné představy o nějakém zázraku je nutné se podívat i na porovnání s možnými alternativami... 

Objektiv vychází ostrostí velmi dobře až výborně ve srovnání s podobnou cenovou kategorií zoomů (o levnějších nemluvě). Určitě překonává levnější dlouhé zoomy (Olympus 75-300, Panasonic 100-300), a nebojím se ho označit za lepší i proti Panasonic-Leica 100-400 (přičemž ten je dokonce dražší).

Jistou alternativou může být Olympus 40-150/2,8 PRO s konvertory, tady ale hodně záleží na potřebách fotografa. Pokud je pro někoho prioritou opravdu zejména ohnisko 400mm či dokonce více, tak není co řešit, 40-150/2,8 i s TC2x končí na 300mm. Naopak pokud by se z rozsahu zoomu více užíval úsek 100-300mm, tak pak bude 40-150/2,8 lepší volbou - do 150mm opticky lepší a podstatně světelnější, s extendery se trochu zhorší, ale pořád bude světelnější (do 210mm dokonce celkem výrazně). V reálu je tedy optimální mít tyto zoomy oba :-)

 

Ve srovnání s nejlepšími pevnými skly pro MFT (Oly 300/4, PanaLeica 200/2,8) přeci jen rozdíl v jejich prospěch zjistíme, zázraky se nedějí. Panasonic je asi optimum při požadavku na méně extrémní ohniska, při 200mm je opticky výtečný s výbornou světelností 2,8, navíc se obvykle dodává s telekonvertorem 1,4x v ceně, což poskytuje 280mm při pořád pěkné světelnosti 4. Olympus je zase zajímavý pro delší ohniska - při 300mm nabízí skvělou ostrost při slušné světelnosti 4, s TC1,4x se dostane na 420mm při světelnosti pořád o něco lepší než než 100-400 (5,6) a ještě je v záloze 600/8 s TC2x. Cena je ovšem už vyšší.

Z jiného úhlu si ale při zvážení výhod zoomu popisovaný objektiv vůbec nestojí špatně, komfort při kompozici a menší potřeba prohazování konvertorů je velkým kladem. 

Úplné k.o. by obdržel pouze od nového Olympusu 150-400/4,5 Pro, ten už bude dominovat úplně ve všech ohledech včetně ovladatelnosti, ale tam už je také cena opravdu hodně jinde (cca pětinásobek)...

Celkové hodnocení

400mm, f9

Objektiv Olympus M.ZUIKO DIGITAL ED 100‑400mm F5.0‑6.3 IS pokládám za velmi vydařený a jeho pořízení ani v nejmenším nelituji, jsem spokojen. Na druhé straně mám ale trochu podobný pocit, jako při popisu E-M1 Mark III, totiž určitý pocit promarněné příležitosti k tomu, aby se hodnocení “velmi dobrý” přehouplo do naprostých superlativů ve stylu “skvělý, ultimátní”. V tomto případě je bodem bránícím posunu výše především absence plnohodnotného SyncIS, tohle opravdu zamrzí. V optickém a mechanickém návrhu objektivu ale příliš mnoho chyb v dané cenové kategorii nevidím, jistě by se dalo vymyslet leccos, ale asi by to už nebylo cenově reálné.

Při zvážení všech pro a proti určitě zejména zájemcům o wildlife a birdphoto, jejichž cenový limit na delší sklo je dejme tomu do 50 tisíc, tento objektiv doporučuji zcela bez váhání. Při větším rozpočtu může být objektiv pořád zajímavý (ovladatelnost proti pevným sklům přehlédnout nelze), nicméně tady už to nemusí být tak jednoznačné a rozhodnou osobní preference.