pátek, května 22, 2020

Olympus E-M1 mark III - praktické dojmy

Celkový pohled s M.ZUIKO PRO
17mm/1.2
Po dříve popsaném rozjímání nad systémem micro four-thirds jako takovým jsem se nakonec přeci jen rozhodl o výrazném přechodu tímto směrem, jehož součástí bylo i pořízení nového topmodelu Olympusu - E-M1 mark III. V tomto článku se pokusím popsat své pocity z tohoto přístroje. Necítím potřebu to pojímat jako čistou recenzi, těch již bylo na internetu víc než dost, nicméně komentáře budou v tomto případě cílené vyloženě na tento konkrétní přístroj. Obecnější úvahy nad systémem MFT atd. tentokrát nechám stranou a možná se k nim příležitostně vrátím.


Mechanické provedení a ergonomie
První dojmy po vybalení nové "jedničky" jsou velmi dobré. Přístroj je pořád celkem malý (byť vedle E-M5II přeci jen trochu narostl), do ruky padne díky většímu gripu atd. spíše ještě lépe. Tělo je rozměrově fakticky stejné jako předchozí E-M1 mark II (přídavný grip je ostatně identický), docela významně se ale zlepšila ergonomie ovládacích prvků. V první řadě na zadní stranu přibyl "joystick" pro výběr AF bodů - to může působit jako maličkost, ale ovládání se opravdu posunulo výrazně kupředu a do jisté míry si říkám, že tuto změnu bych mezi argumenty, proč koupit mark III a ne předchozí mark II za výhodnější cenu možná dal na úplně první místo. Někomu se to může zdát absurdní, ale práce s AF body je opravdu někde hodně jinde. Lepší je i využití otočného voliče na horní straně - zmizely motivové programy, zato jsou na něm 4 custom módy předvoleb a pozice B pro dlouhé expozice (mark II měl jen 3 custom a B chybělo). Drobnější změnou k lepšímu je i změna rozložení tlačítek na zadní straně přístroje, přesunulo se tlačítko menu a lehce změnilo rozložení, za mne plus.
Zadní strana s přidaným joystickem.
Zlepšení ergonomie pokládám za nesporné, do jisté míry ale musím souhlasit s kritikou, že je trochu ostuda Olympusu, že mu toto dotažení trvalo tak dlouho. Například joystick opravdu mohl (a měl) mít už předchozí E-M1 mark II, není to nic nového pod sluncem. Že se k tak to dobře odladěné ergonomii Olympus dobral až v roce 2020 (no dejme tomu 2019 u profi E-M1X, ale to je trochu jiné téma) není úplně lichotivé. Ale čistě z hlediska komentovaného E-M1 III jsem zkrátka naprosto spokojen a hodnotím vysoko. 
Provedení a zpracování je perfektní (to bylo již u předchozí verze), odolnost proti prachu, mrazu a stříkající vodě by měla být dokonce ještě o něco vyšší. Navíc by měla být i vyšší životnost závěrky s garancí až 400 tisíc cyklů a lepší funkce odstranění prachu ze snímače (oboje převzato z E-M1X), což je dalším plusem.
Bezproblémové je vyklápění displeje, navíc je ve firmwaru lépe ošetřeno zhasínaní ve vazbě na čidlo oka EVF. Trochu méně nadšení budí vlastní hledáček - reálně není špatný, odezva je proti mark II o něco rychlejší, rozlišením je ale stále stejný, rovněž jde pořád o klasické LCD a ne OLED, což je jedna z mála vlastností, která za top modely MFT Panasonicu zaostává. Praktické omezení to je minimální, ale zde zkrátka hodnocení v superlativech možné není.

Rychlost a automatické ostření
Na první pohled jsou specifikace u E-M1 mark II, mark III i E-M1X identické - až 18fps se zachováním ostření, až 60 fps bez ostření, k tomu 121 křížových bodů AF s fázovou detekcí - viz tabulka od Olympusu. Realita je ale trochu jiná a posun mezi starším mark II a novým mark III je docela výrazný.
Týká se to zejména autofocusu, kde opravdu hodně narostla rychlost a spolehlivost v režimu kontinuálního ostření. AF lze i více konfigurovat, je nyní možné vytvořit fakticky jakékoli seskupení AF bodů, více je funkcí pro AF limiter atd. Zásadním posunem jsou funkce pro tracking a detekci oka, tohle je opravdu hodně jinde. Například citlivost detekce oka podle oficiálních informací narostla až o 60% a praxe to spíše potvrzuje. Přístroj je schopen vybírat mezi osobami v záběru, vybranou osobu nalezne dokonce i v případě, že na okamžik ze záběru zmizí. V tomto směru mark III dokonce překonává i E-M1X (u něj se ale očekává firmware upgrade). Celkově je AF systém v režimu kontinuálního ostření proti mark II nesporně rychlejší, ale navíc (což je možná důležitější) i řekněme "blbuvzdornější". Pokud na pohybující se objekt posadíme skupinu bodů, tak ho AF zkrátka drží i bez většího ladění, což je fajn.
Rychlost sekvenčního snímání je sice stejná jako dříve, ale v režimu s doostřováním je určitě lépe využitelná.
Třešničkou na dortu je pak široce diskutovaný speciální režim ostření na hvězdy, k němu mohu pouze říct, že funguje spolehlivě a může se hodit.
V celkovém hodnocení má v momentu psaní článku E-M1 mark III mezi všemi MFT přístroji nesporně ze všech nejlepší AF systém. Po upgradu fw ho nejspíš zase lehce přeskočí E-M1X, ale jiná konkurence není, asi nejvíc se srovnává s Panasonicem G9, ale ten je v kontinuálních režimech až téměř deklasovaný. V statickém AF-S rozdíl moc není, ale to není problém pro řadu přístrojů, kontinuální režimy se ale liší dost. U posledních Olympusů je spíš zajímavé srovnání s novinkami Sony, tam si myslím, že topmodely A9 jsou přeci jen ještě o něco dále, proti jiným typům se ale porovnávat dá.

Stabilizace
Samostatným tématem je kvalita stabilizace, kterou loni přinesl E-M1X a nový mark III je zřejmě zcela identický. Tady lze stručně říct, že tyto přístroje jsou naprosto jedničkou na trhu bez rozdílu kategorií. Stabilizace u Olympusu byla dobrá už déle, ale poslední moduly se dostaly opravdu až téměř do extrému. Zlepšení setýká především vestavěné stabilizace snímače (IBIS), kde je nyní udáváno zlepšení až o 7EV, předchozí E-M1 mark II se dostal "jen" na 5,5EV. Stabilizace v těle je tak účinná, že paradoxně trochu klesl přínos synchronizace se stabilizací v objektivech, ta nyní přidá už "jen" 0,5EV na výsledných 7,5EV, zatímco u starších těl byl přírůstek o 1EV, tedy u mark II výsledných 6,5EV. Lze to dlouze analyzovat, teoreticky bych očekával vyšší přínos kombinace stabilizací u dlouhých ohnisek, ale nic to nemění na tom, že výsledky jsou opravdu fantastické. Sám jsem neměl objektiv s IS k dispozici, ale i "pouze" s IBIS jsem dokázal při EQ50mm ostré fotky při časech přes 2 sekundy nebo při EQ160mm jsem fotil 1/4s a takto lze pokračovat. Uvedené výsledky jsou přitom příklady reálných snímků, ke kterým jsem se zatím dostal, nejde o žádné pokusy, co se ideálně udrží.
Nemám co dodat, tohle je opravdu obrovské plus. Už můj starší E-M5 mark II měl stabilizaci nadprůměrnou, u nyní komentované novinky jsme ale již vyloženě v kategorii "WOW!"...

Nestandardní funkce snímání
E-M1 mark III nepřináší žádnou úplnou novinku, pouze opakuje novinky z E-M1X v menším těle. V první řadě tedy přibyl režim pro pořizování highres snímků (50mpix) i z ruky bez stativu. Za mne zajímavý doplněk, kromě vyššího rozlišení přinese i o něco vyšší dynamický rozsah. Lze přirozeně použít jen na statické motivy, ale každopádně je využitelnost reálná. Režim ze stativu v 80mpix by měl být proti mark II o něco doladěnější, ale nejde o velký skok. K tomuto tématu se asi ještě vrátím v nějakém samostatném komentáři více dopodrobna.
Zajímavou novinkou je pak režim ND filtru pro prodloužení expozice (až ND64) - užitečný doplněk, ale nutno upozornit, že funguje na principu skládání více expozic a chování tedy není úplně identické s "pravým" ND filtrem.
Perfektní je u Olympusů režim Time composite pro dlouhé expozice, ale to není novinka, má to již celá řada z těl OM-D a PEN.

Další zajímavosti
Kladem E-M1 III je podpora USB-C v režimu PD pro nabíjení baterie v těle a případně i napájení. Lze tedy napájet i nabíjet z USB PD powerbanky.
Naopak mne moc nepotěšilo, že stejně jako mark II i mark III má plnohodnotně rychlý pouze jeden slot na SD kartu (UHS-II), druhý slot je pomalejší. Tohle je docela škoda, asi byl díl převzat z mark II, ač by upgrade byl žádoucí.
Video sice lze získat kvalitní a bez cropu, ale limitem je 4K v 30fps. Tohle tedy špička MFT určitě není, i několik let starý Panasonic G9 umí 4K v 60fps a není to jediné omezení. Mne tohle moc nezajímá, tak neřeším, ale v celkovém srovnání tady bohužel zdaleka tak vysoké bodové hodnocení jako u jiných funkcí možné není.
Vybrané položky v My Menu
Zajímavá vylepšení se odehrála v ovládání v možnostech menu (opět ne úplná novinka, ale převzetí vylepšení z E-M1X). Princip menu je pořád stejný, včetně objektivně řečeno značné nepřehlednosti. Ta je ale daná spíš obrovským množstvím možností nastavení, než nějakou principiální chybou. U M1X a M1 mark III se ale objevilo vylepšení ve formě možnosti vytvořit až čtyřstránkové uživatelské menu (My Menu). Tohle může hodně pomoci, protože si uživatel do něj může cíleně vytáhnout body důležité právě pro něj a k nim už se pak dostane daleko rychleji. U E-M5II jsem se k ovládání vyjadřoval lehce rezervovaně ve smyslu, že sice je výborné, ale vyžaduje více času na zvládnutí. Řekl bych, že u E-M1III se to ještě zvýraznilo - plné pochopení možností ovládání vyžaduje času ještě více, ale zas na druhé straně odměnou za zvládnutí je pak ještě lepší ovládání. Napomáhají k tomu jak nové možnosti menu, tak výše zmíněné změny ve fyzických ovládacích prvcích.
Jako poslední bych v tomto odstavci zmínil vylepšení v komunikaci s mobilní aplikací. Zaprvé kromě wifi je možná i komunikace přes bluetooth, což je v dost ohledech praktičtější. Zadruhé se ale možnosti aplikace mírně rozšířily, nyní je možné z mobilu i upgradovat firmware, ale hlavně zálohovat (a obnovovat) nastavení. Tohle není špatné, pokud se rozhodnete venku laborovat s úpravou nějakého menu či custom režimu, lze stav snadno uložit a při neúspěchu se vrátit zpět atd.

Obrazová kvalita
Srovnání je po internetu řada, tak necítím potřebu jít do detailu. Stručně se dá říct, že je sice použit na pohled stejný 20mpix snímač jako u mark II, nicméně nasazení nového obrazového procesoru z něj získává o něco více. Asi i při umírněném pohledu lze očekávat při vyšších ISO asi o 0,5EV lepší výsledek (tedy například ISO1600 u mark II kvalitou odpovídá ISO2400 u mark III), možná dokonce i o 1EV (1600:3200). Zázraky se přirozeně nekonají, ale to ani nemohl nikdo očekávat, limity MFT jsou jasné.
Můj osobní názor je takový, že s ISO800 není problém naprosto žádný (fotka je prostě OK bez jakékoli nestandardní úpravy), ISO1600-3200 je pořád použitelné, ale už se musí hlídat. Limitem je pro mne ISO6400, tam už je mimo jiné žádoucí trochu větší odšum (třeba TopazLabs), ale použitelný záběr ještě získat lze. Hodnoty 12800-25600 už mi moc využitelné nepřijdou, ale upřímně je ani na nic pro moji oblast focení nepotřebuji.
Mimochodem řečeno, ač v článku na více místech Olympus kritizuji za to, že některé věci měly být v roce 2020 ještě lepší, tak s kritikou "starého" senzoru se příliš neztotožňuji. E-M1 mark III je evidentně řešen jako přístroj prioritně cílený na akční focení a v této třídě se rozlišení tolik nezvyšuje, Sony A9II má také "jen" 24mpix a vyšší rozlišení nechává na jiná těla. U MFT je sice již od loňska zřejmě možné získat nový sensor s cca 40mpix, ale jeho nasazení dává smysl spíš pro jiná těla (třeba hypotetická nová verze PEN-F?). A požadavek na "nový" senzor kolem 20mpix je sice hezké téma na diskusi, ale nakolik je reálné se u MFT posunout dále je hodně sporné. Zástupci Olympusu se k tomu po uvedení vyjadřovali a argumenty pro zachování LiveMOS senzoru nebyly vůbec od věci.

Celkové hodnocení
Hodnocení Olympusu E-M1 mark III je docela složitá směs superlativů s jistými rozpaky.
Začněme od kladů - pokládám za nesporné, že z hlediska fotografa jde momentálně o vůbec nejlepší MFT přístroj na trhu a vůbec se neztratí ani vedle přístrojů s většími snímači. Předchozí verze II vůbec nebyla špatná, ale posun tu zkrátka je nepopiratelný, nemohu souhlasit s tím, že jde o nějaký "drobný upgrade", změn je docela hodně. Až na hranici neuvěřitelnosti je výkon IBIS stabilizace, hodně nahoru šel autofocus a přehlížet nejde ani různé elektronické režim - handheld Highres či LiveND.
Trochu rozpačitější je chvála lepšího ovládání a ergonomie - pokrok bez diskuse, ale tady si bohužel myslím, že třeba joystick určitě měl být už u předchozí verze a pohled na vylepšení je tedy malinko trpký.
A bohužel se najde i pár věcí, kde chválit nelze vůbec. Například jsem vůbec nepochopil rozdílnou rychlost slotů SD karet, k tomu prostě rozumný důvod není. Rovněž tak asi měl být použit lepší displej v EVF, není špatný, ale proti o několik let starší konkurenci se omlouvá těžko. A navíc jsem o odstavec výše nepoužil náhodou formulaci "nejlepší z hlediska fotografa", pokud hodnotí uživatel s větším zájmem o video, tak pak už o prvním místě na žebříčku MFT nemůže být řeč.
Sečteno a podtrženo, nový E-M1 III je přístroj velice vydařený, ale zároveň je to tak trochu promarněná šance konkurenci minimálně v MFT alespoň na nějaký čas zasadit úplné K.O., k tomu zkrátka ještě několik kroků chybí a minimálně část z nich by v silách Olympusu být měla.
Koupě ale prozatím nijak nelituji a myslím si, že moje osobní spokojenost bude spíše dále vzrůstat... Kdybych měl hodnotit v hvězdičkách, tak bych z pohledu fotografa bez váhání udělil 9-9,5/10, pro uživatele s vyšším zájmem o video ale asi hodnocení nepřekročí 8/10.



Žádné komentáře: