Olympus E-M1 III - pohled po téměř ročním užívání

Olympus E-M1 III

Recenzí fototechniky je spousta :-) Některé jsou skvělé, některé průměrné, některé mizerné. Nicméně i u poctivých autorů je vždy patrné jisté omezení v případě, že se komentuje nový výrobek, článek pak chtě nechtě popisuje spíš jen první dojmy, které ale i při nejlepší snaze mohou nějakou přednost (či naopak nedostatek) zhodnotit nepřesně či zcela mylně. Pokud nejde o jednorázovou recenzi, ale o popis něčeho, co autor opravdu používá, je asi ideální po nějaké době napsat doplňující článek, který se na přístroj podívá s větším odstupem. A přesně o tomto je i tento příspěvek - o doplnění cca 10 měsíců starého článku...

Opět malý disclaimer na úvod: hodnocený přístroj je můj vlastní, pořízený běžným způsobem bez jakékoli vazby na Olympus či nově OM Digital. Článek se věnuje technickému hodnocení daného přístroje, perspektivě MFT či OMD nikoli (či jen velmi okrajově). V neposlední řadě chci ještě jednou zopakovat, že je vhodné si nejprve přečíst tento starší článek, aktuální na něj přímo navazuje.

Mechanické provedení a ergonomie

Provedení E-M1III jsem chválil a není na tom co měnit, spíše spokojenost ještě narostla. Reálně vzato bych si dokonce troufl prohlásit, že z hlediska odolnosti jsou Olympusy E-M1X a E-M1 II/III vůbec nejlépe udělané MILC na trhu, najdou se přístroje, které se jim blíží, ale lepší zkrátka ne. V přírodě se skutečně není čeho bát, nějaké zmoknutí je nepodstatné atd. Aktuálně mám navíc tělo polepené wrap fólií, to ale není ani tak pro vyšší odolnost jako spíš pro udržení přístroje ve stavu "jako nový".

"Lever" páčka vedle EVF

Co se týče ovládání, tak jsem dříve napsal, že plné využití jeho kladů vyžaduje více času a praxe, tohle se plně potvrdilo. Pro příklad jsem až po delší době užívání plně pochopil a začal využívat páčku vedle hledáčku (lever), kterou lze výborně využít k přepínání režimů AF. Pro příklad - máme custom režim pro focení ptáků. Pomocí páčky bleskově přepneme z režimu pro letovky (kontinuální ostření, zóna 5x5 bodů) na režim detailnějšího portrétu (jen jeden bod, případně dokonce změna z C-AF na S-AF). 

Naopak praktičnost custom režimů (C1-C4) byla jasná od začátku a plně se potvrdila. Za mne je možná škoda, že jsou tyto režimy jen čtyři (další by se dal volat tlačítkem). Za druhé by byl fajn jejich lepší popis na displeji, třeba s použitím stejných piktogramů, jako používá mobilní aplikace. Mimochodem, možnost zálohy konfigurace do mobilu je výborná věc, umožňuje mimo jiné i právě vyřešit počet custom režimů, kdy si člověk před focením nahraje vhodnou konfigurace pro danou akci.

Osvědčila se i v minulém článku zmíněná možnost "MyMenu", tedy vytažení některých nastavení skrytých v hloubi menu do vlastní stránek menu, tady není moc co dodat, je to užitečné.

Hledáček a LCD

EVF jsem do jisté míry kritizoval za to, že jeho rozlišení v době uvedení již zaostávalo za zvyklostmi této třídy. S delším odstupem bych řekl, že EVF kritizuji i nadále, ale možná z malinko jiného úhlu. Rozlišení 2,36mpix je sice málo proti konkurenci, ale ryze fakticky jsem nenarazil na opravdu žádnou situaci, kdy by mne to reálně omezovalo. Hledáček je zkrátka dost dobrý na to, abych viděl vše potřebné a nemám s tím problém. Co mne ale občas trochu vadilo je přece jen určitý lag (zpoždění zobrazení). Aby bylo jasno, zobrazení v E-M1III na poměry MILC pomalé není, rychlost je naopak nadprůměrná a ve valné většině situací je vše v pořádku. Nicméně třeba při focení letovek ptáků a jejich sledování jsem občas měl problém s určitým opožďování, proti DSLR s OVF tohle horší je docela citelně. Dá se na to zvyknout a dnes už problém moc neregistruji, ale tady musím přiznat, že toto zvykání bylo z těch méně příjemných. U naprosté většiny motivů tenhle problém fakticky neexistuje, třeba specialista na travel či street photo možná vůbec nebude chápat, o čem píšu, ale pro sledování hodně rychlých objektů (hlavně s méně pravidelným pohybem) se to zkrátka občas projeví. Je to dost obecný problém u MILC, E-M1III si nestojí špatně, nicméně top modely Sony a Canonu jsou v tomto přeci jen o něco lepší.

Co se týče zadního LCD, tak s ním nemám problém. Přiloženě náhrada lepším (existují například stejně velké s cca 2,1mpix rozlišením místo 1,03mpix u E-M1III) by potěšila a do budoucna byla vhodná, existující LCD mne ale neomezuje. Občas se proti Panasonicu kritizuje horší ovladatelnost pomocí dotyku, fakticky to pravda je, osobně jsem v tomto ale dost konzervativní, takže mne to moc nezajímá. Ale téma k zamyšlení pro vývojáře to asi je.

AF systém

C-AF na přibližující se objekt

Jak se ukazuje, u MILC začíná být žádoucí hodnocení autofocusu rozdělit na dvě samostatné kapitoly. První je řekněme "tradiční AF", kdy přístroj ostří podobně jako známe z DSLR a volí se jen konkrétní bod (či skupina bodů), které se použijí, druhou jsou "inteligentní režimy" detekcí oka počínaje a hlubší analýzou objektu konče.

V první oblasti je AF systém E-M1III špičkový, ani za top modely jako Sony A9 či Canony R5/R6 není žádná velká ztráta, proti většině ostatních MILC je naopak spíš mírně vepředu. Ostření je přesné a v PDAF režimu rychlé, bez problému zvládá kontinuální ostření i rychle se pohybujících objektů. Možnosti nastavení jsou také víc než dostatečné, kromě běžných skupin bodů lze vytvářet i vlastní kombinace, lze nastavit libovolně rozsahy ostření, upravit lze citlivost na změnu pohybu i více variant chování při průběžném ostření. V podstatě je problém spíše s nalezením optimální kombinace než s tím, že by něco chybělo, za mne zkrátka OK.

Horší je to ale s druhou oblastí. U E-M1III Olympus zapracoval na detekci obličeje a oka, včetně výběru osoby atd. Za mne toto funguje výborně, sice podle srovnávacích testů je třeba Sony ještě o něco lepší, ale nemyslím si, že by někdo měl u E-M1III vážný problém. Bohužel ale tím to končí, chybí detekce oka u ptáků/savců, což by se velice hodilo, horší je i obecný tracking (kdy ručně někam posadíme bod a AF ho pak drží na celé ploše). Tady nemá cenu zaostání popírat. Dojem dále zhoršuje velká nelogičnost firmwarů mezi E-M1X a E-M1III. U E-M1X došlo k přidání detekce ptáků a některých dalších objektů, která vůbec nepracuje špatně (byť není úplně na špici), E-M1III ale podobný upgrade neobdržela. Ovšem aby narostla absurdita, tak E-M1X naopak při zmíněné upgradu nedostala vylepšenou detekci lidí, kterou má E-M1III, tohle je dost nešťastné. Myslím si, že tohle je jeden z bodů, kde by se v OM Digital měli hodně zamyslet a buď funkce křížem do obou přístrojů doplnit (update firmwaru) anebo pokud je to opravdu technicky nemožné (M1X a M1III mají dost jiné pojetí CPU), tak by to bylo žádoucí otevřeně "férově" komunikovat, tohle je příklad na pohled drobnosti, která by ale důvěře zákazníků hodně prospěla.

Stabilizace

Chválil jsem, ale postupem jsem se dostal do fáze vyloženého nadšení, tohle je prostě superbod. Je skutečně reálně například s 17mm objektivem z ruky fotit časy v relaci 3-5s naprosto v pohodě, v extrému se jde dostat i někam k 8-12s, v SyncIS režimu s 12-100/4IS ještě o kousek výše. Tyto hodnoty budí diskuse a nedůvěru, ale zkrátka to jde, nechť si každý zkusí... Za mne je tohle opravdu příjemné, i když nevyžadujete vyložené extrémy, tak se určitě využije výborný výkon stabilizace na "normálních časech" či třeba při točení videa, tady lze jen chválit.

Obrazová kvalita

V podstatě platí vše, co jsem psal před rokem, je to MFT v dobrém i zlém :-) Co mne docela překvapilo v dobrém jsou vlastnosti z hlediska DR. E-M1III (a vlastně i mk II) si nestojí nijak zle ani teoreticky podle měření. Navíc ale při tahání stínů atd. se snímač chová velmi kultivovaně, žádný banding, jen poměrně hezký šum. Reálně je v DR proti fullframe Canonům jasně lepší proti 5D mark II i III a s poslední DSLR 5D mark IV je to hodně podobné. Nejlepší snímače od Sony a Nikonu sice vychází v DR ještě minimálně o 1EV lépe, ale celkem vzato je tato vlastnost v rovině "není co řešit, pohoda", při rozumné expozici prostě nemáte šanci na limity DR narazit.

Horší je to přirozeně s šumem, asi nemám moc dodat k tomu, co jsem psal původně, tedy že je rozumné držet se do ISO1600 (lépe 1000), nicméně i při 3200ISO může být výstup velmi slušný. ISO6400 už je sporné více a raději bych se mu vyhýbal, ještě vyšší hodnoty jsou pro mne už nepřijatelné.

V souhrnu si myslím, že situací, kdy vás bude "malý MFT" omezovat, je méně, než by se zdálo, naopak u delších skel má crop faktor nemalý půvab, ale to by bylo na rozbor v rozsahu samostatného článku.

Nestandardní režimy

E-M1III nabízí poměrně dost "vychytávek" s digitálním zpracováním obrazu. Když to vezmu postupně, tak asi nejvíce jsem si oblíbil focus stacking u makra, kdy přístroj pořídí sérii s posunem zaostření a pak rovnou složí do JPG. Automatické provedení focus bracketu oceňuji zcela bez diskuse, složení do JPG v přístroji (focus stacking) reálně moc nevyužívám pro výslednou fotku a raději si skládám sám ve Photoshopu či Heliconu, na druhé straně je to ale hodně šikovné jako rychlá kontrola přímo na místě, zda to vypadá "rozumně".

Hodně diskutované jsou highres režimy, kdy posunem snímače vznikne fotka o rozlišení až 80mpix ze stativu a 50mpix z ruky, navíc s vyšším DR. Nefunguje to špatně a růst rozlišení je zcela reálný (nejde jen o nafouklý soubor), problém je spíš s tím, že tento režim moc nezvládá v krajině pohyb, typicky stébla trávy ve větru jsou "velký špatný". Nicméně za vyzkoušení to stojí, třeba při focení architektury (což je statický objekt) byl výstup hodně zajímavý a růst rozlišení i při variantě z ruky je nesporný. 

Naopak jsem si moc neoblíbil režim LiveND pro "digitální ND filter", kdy hodně dlouhá expozice vznikne skládáním. Ne že by to nefungovalo, v případě nutnosti to klidně použiju, ale už z principu plyne, že to zkrátka není úplně stejné jako "opravdový" ND filtr a člověk víc cílený na krajinu asi přeci jen upřednostní stativ a filtr před objektiv. 

Rád mám ale režim LiveComposite pro dlouhé expozice třeba spojené s kreslením světlem, ten se chová naprosto vyhovujícím způsobem.

Video

Videu se věnuji okrajově, nicméně přirozeně sleduji reakce v okolí a tady musím přiznat, že ve své první recenzi jsem to možná trochu podcenil. Přirozeně platí kritika papírových limitů (absence 4K/60), to pravda je. Ukázalo se ale, že dost poměrně náročných tvůrců z oblasti videa, kteří užívali například Panasonic GH5, došlo k zjištění, že papírové limity jsou jedna věc, ale hodně to přebíjí velmi dobrý plynulý autofocus a skvělá stabilizace. Takže došlo i na několik přesunů od GH5 na E-M1III, podtrhl to ještě pozdější update firmwaru, po kterém je možné RAW video ukládat na externí rekordér Atomos Ninja.  Více nekomentuji, ale je to hezká ukázka toho, že opravdu papírové parametry a jejich reálný dopad jsou dvě dost různé věci.

Drobnosti

Tuto dvojici SDXC užívám

Kritizoval jsem, že pouze jeden slot na SD kartu je UHS-II, tato kritika je obecně na místě, ale v praxi se ukázalo, že při focení je zahlcení pomalejší UHS-I karty spíš jen teorie a v reálů nepotká prakticky nikoho, Takže lze bez obav nechat paralelně ukládat RAW na obě karty...

Přístroj používám holý bez gripu (moc jsem si na vertigální gripy nepotrpěl ani v minulosti), nicméně zkoumal jsem a musím říct, že grip HLD-9 je malinko sporný. Byl totiž zachován stejný a záměnný i s E-M1II, což má svůj půvab, ale s ohledem na přidání "joysticku" u mark III se s gripem docela naruší konzistence ovládání, grip je při vertikálním držení hodně jinde atd. Pokud někdo hodně preferuje vertikální grip, tak je to docela argument pro E-M1X, kde je toto hodně doladěno (na gripu je druhý joystick).

Něco závěrem?

Asi ani ne... Tento článek je doplněním toho, který jsem napsal loni v květnu. Že jsem s přístrojem spokojen je asi patrné jak z vyznění obou článků, tak i příspěvků, které různě publikuji třeba v OM-D skupině na FB. Nicméně to neznamená, že se nenajdou i slabší body, na některé jsem snad poukázal i zde na blogu.