Úvodní situace
Od nástupu digitální fotografie jsem používal fototechniku Canon, dá se říct že k mé spokojenosti, od APS-C přístrojů jsem postupně došel k fullframe přístrojům. Užíval jsem je velmi intenzivně a dovolím si říci na vysoké úrovni.
Nicméně před několika lety (v podstatě to nemá daleko k 10ti letům) se u mne začalo projevovat jisté "vyhoření", které posléze vedlo k delší pauze, kdy jsem se od focení z velké části odřízl. V tomto období jsem celkem záměrně z velké části ignoroval sledování novinek, pro mé potřeby plně stačilo, to co jsem už měl pořízeno.
V loňském roce jsem se opět pomalu začal věnovat fotografii důkladněji, nejprve spíše jen nesměle, ale postupně mě začaly lákat i jisté nové projekty a výzvy, což vedlo k úvahám o aktualizacích výbavy.
Celkem pochopitelně jsem předpokládal, že budu i nadále užívat Canony, pouze s drobným doplněním výbavy. Postupně jsem ale začal zjišťovat, že i s ohledem na určité změny mého přístupy k této zálibě by bylo vhodné obměnit z výbavy více částí, mimo jiné jsem začal mít větší požadavky na snížení hmotnosti a celkové kompaktnosti systému. To mne postupně přivedlo i k otázce, zda je zůstat u Canonu opravdu jedinou možností a začal jsem zkoumat i jiné možnosti, včetně odchodu od koncepce DSLR. Významným impulsem pro mne byl okamžik, kdy Ondřej Prosický začal přecházet na "bezzrcadlovky" Sony (náznaky byly vidět už někdy od prosince 2019, v lednu 2020 to pak popsal v článku), kromě toho jsem zaregistroval, že v době mé "fotopauzy" opustil Canon pro změnu směrem k Olympusu i můj další známý Rosťa Stach a někteří další. Některé argumenty mne vyloženě oslovovaly, některé bych si naopak dovolil dost rozporovat, nesporné ale bylo, že přechod směrem od DSLR k "bezzrcadlovkám" je v dnešní době již plně reálný.
V první chvíli jsem vážně přemýšlel právě o fullframech Sony, nicméně postupem času jsem se začal stále více klonit směrem k radikálnější změně, kterou představoval Olympus, tedy nejen přechod na bezzrcadlovku, ale také přechod na znatelně menší formát snímače. A když se pak v souvislosti s příchodem jednoho nového modelu řady OM-D objevila možnost pořídit jeho předchůdce v setu s širokorozsahovým objektivem (o podobný typ objektivu jsem pro jeden projekt měl velký zájem) za opravdu mimořádně zajímavou cenu, neodolal jsem a přístroj zakoupil. Plán byl si systém důkladně vyzkoušet na vlastní ruce a oči a pak se rozhodnout o dalším pokračování a případně i o plném přechodu. Článek popisuje mé pocity z těchto testů...
Proč vlastně Olympus a formát micro 4/3?
Systém Olympusu je postaven na použití menšího snímače označovaného jako four-thirds, později pro bezrcadlovky modifikovaném na micro four thirds (dále MFT). Historie jeho vzniku by byla na samostatný článek, v tuto chvíli je podstatné si uvědomit, že jeho velikost je 17,3x13mm, což v praxi znamená proti klasickému 35mm kinofilmu crop faktor 2x, objektiv 25mm pro MFT tedy odpovídá klasické fulframe (dále FF) "padesátce". Snímač je sice proti FF o dost menší, ale na druhé straně už je dostatečně velký na to, aby bylo možné dosáhnout slušných vlastností při vyšších ISO a obecně chování typického pro zrcadlovky. Přínosem je možnost navrhnout objektivy proti zvyklostem fulframe výrazně menší a lehčí. U teleobjektivů k tomu dále přistupuje výhoda cropfactoru, kdy MFT objektiv 300mm odpovídá 600mm pro fullframe - kdo měl možnost podobná skla užívat, tak dobře ví, že to je velmi značný rozdíl. Nevýhody se přirozeně také najdou, objektivy mají při stejné cloně větší hloubku ostrosti. Pevná 25mm f1,8 pro MTF odpovídá kinofilmové 50mm při cloně 3,6 a je tedy jasné, že pokud u FF máme klasický objektiv 50/1,8, tak u něj lze dosáhnout vyšší neostrosti pozadí, což může být vítáno. Dále byť jsou u MFT vlastnosti při vyšších ISO dobré, nelze očekávat až tak dobré, jako u moderních fullframe přístrojů. Ale ověřit, jak výrazně a zda vůbec mne to bude reálně omezovat, bylo právě jedno z témat pro praktické testy...
 |
| 33 let věkového rozdílu :-) |
První dojmy
Set, který jsem pořídil, se skládá z fotopřístroje OM-D E-M5 mark II a objektivu ED 14-150mm F4-5.6II. Z hlediska cílení jde o typickou "prosumer" variantu, tedy přístroj cílený na náročné uživatelu ve velmi solidním provedení včetně utěsnění proti vlhkosti atd. To se týká i objektivu, nejde o typický lowend s velkým rozsahem, ale o docela solidní sklo opět s plným utěsněním proti povětrnostním vlivům.
Pozor - zásadní je "II" v označení, první verze zoomu 14-150 tyto náročnější prvky postrádala a byla i o něco horší opticky.
Přístroj je osazen snímačem s rozlišením 16mpix, který je vybaven systémem 5-ti osé stabilizace, stabilizace je tedy funkční s jakýmkoli nasazeným objektivem. Z hlediska funkcí asi nenajdeme nic, co by chybělo, dostupné jsou všechny běžné režimy měření expozice, sekvenční snímání zvládá až 10obr/s, případně 5obr/s s doostřováním a tak lze dlouze pokračovat.
Proti novější verzi E-M5 mark III a případně profi tělu E-M1 mark II je nepatrně menší rozlišení (nově 20mpix) a horší je AF systém, kdy M5II umí pouze řadu variant kontrastového ostření na čipu, chybí mu ale dedikované body pro fázovou detekci, což je důležité pro tracking pohyblivých objektů. Tohoto omezení jsem si byl při testech plně vědom a měl jsem možnost si osahat i vyšší těla, takže to celkové posouzení možností systému neovlivnilo.
Pojďme k prvním reálným dojmům. V první řadě musím říct, že provedení těla i objektivu je opravdu velmi dobré a místy i výborné, není skutečně co vytknout a vše působí solidně. Po zapnutí jako první dojem přijde pohled do elektronického hledáčku, kde se okamžitě vnucuje srovnání s klasickou zrcadlovkou. Dojem je opět dobrý, hledáček je velký, odezva i rozlišení je velmi slušné. Problémy s prvními generacemi EVF, kdy byly vlastnosti často jemně řečeno diskutabilní, jsou již minulostí. Proti zrcadlovce je vždy příjemné zobrazení daleko více informací v hledáčku a možnost měnit mnoho nastavení přímo v něm, aniž by se přístroj oddálil od oka. Dojem z vlastního sledování scény (bez ohledu na informace v něm) ve srovnání se zrcadlovkou bych asi komentoval ve stylu "jak proti které". Proti fullframe EOSu 5DII to zase takový zázrak není a poctivé zrcadlo má pořád něco do sebe, naproti tomu proti APS-C EOSu 200D bych Olympus už docela upřednostnil (a to u 200D není zdaleka nejmenší a nejhorší hledáček mezi DSLR, může být ještě hůře).
Autofocus pracuje výborně v režimu AF-S, tedy jednorázové doostření, tam bych si dovolil říct, že proti starším Canonům je lepší (přesnější i rychlejší), novější těla vyšších řad jsou řekněme rovnocenná. Horší to je se sledováním pohyblivých objektů (tracking), ten sice nepracuje špatně, ale upřímně řečeno tady je i "tradiční" devítibový AF, který má už pomalu historický EOS 5DII či levný 200D o něco lepší a systémy vyšších řad Canonu jako třeba 5D mkIV už Olympus převálcují. Nicméně jak jsem psal výše, tohle je očekávaný stav, při požadavku na špičkový tracking je zkrátka nutné jít do nové generace E-M5III či vyšší řady. Měl jsem možnost zkusit a zde už problémy mizí a naopak lze uvažovat i o překonání špičkových DSLR.
Velmi příjemný je chod závěrky - i při použití mechanické je Olympus velmi tichý, v případě potřeby pak lze přepnout na plně elektronickou závěrku, kdy zvuk při snímku není zkrátka vůbec žádný.
Ovládaní v základním nastavení je celkem jednoduché a logické, trochu složitější je "dostat z přístroje maximum", ale k tomu ještě dojdu.
 |
| FF50/1.8 x MFT25/1.8 V reálu je rozdíl velikosti spíš ještě větší |
Kvalita snímků
Velmi ožehavé téma :-) Ve spojení s MFT se uvádí více problémů, zkusím je rozebrat postupně.
Jako první se nejčastěji poukazuje na problém při vyšších ISO. Můj názor na tohle je ve stylu "ano, ale opravdu to je problém?". Výsledky z Olympusu jsou samozřejmě třeba při ISO 3200 horší než z posledních generací fullframe (a horší i proti staršímu 5DII), ale položte si otázku, kolik procent fotek při podobných hodnotách pořizujete, dá se získat například statistika z catalogu Lightroom. Já mám v katalogu 78 tisíc fotek. ISO 3200 a vyšší jsem použil u 1167 snímků, což je méně než 1,5%. ISO1600-2500 je asi 1900 fotek, tedy asi 2,5%. Jinými slovy i kdybych prohlásil ISO3200 a vyšší za zcela nepoužitelné (což navíc není tak docela pravda), tak bych přišel o 1,5% záběrů a u 2,5% by dejme tomu byla patrná ztráta kvality. Je ale velkou otázkou, zda jsem naopak v minulosti nepřišel o minimálně stejné a spíš větší procento snímků kvůli nižší pohotovosti, menší ochotě vždy nosit těžká skla atd. Podobnou statistiku mohu každému doporučit, pokud má někdo fotografické zaměření takové, že by mu vypadlo třeba 15% nad ISO3200 a 35% nad ISO1600, tak pak pro něj zkrátka není MFT vhodná volba a bylo by neseriózní tvrdit něco jiného. Mám ale pocit, že podobná statistika bude celkem výjimečná...
A ať se nevyhýbám hodnocení, tak podle mého přesvědčení není u E-M5DII ISO800 problém vůbec žádný a ISO1600 a vlastně i ISO3200 jen minimální. Ne že by špičkové fullframy nebyly lepší, reálně ale je fotka z Olympusu velmi dobře použitelná i při ISO1600-3200. Teprve ISO6400 začíná být problém a za "nepoužitelné" bych označil až hodnoty 12800 a 25600. Pokud často fotíte motivy, které podobné hodnoty vyžadují, tak není MFT pro vás, pokud jste na tom ale podobně jako já, tedy naprostá většina motivů do 1600, tak pak se není čeho bát.
Druhou kritizovanou věcí u MFT systému je vyšší hloubka ostrosti. Opět - problém to je, skutečnost, že klasická "padesátka" s F1,8 je v MFT ekvivalentu vlastně F3,6, je pravda, není co rozporovat. Nakolik to vadí je ale sporné,opět asi záleží na konkrétním fotografovi. Pro mé osobní potřeby se mi to jeví jako celkem nepodstatné, dostatečně odsadit motiv od pozadí je obvykle možné i u MFT, popravdě spíš častěji vnímám větší hloubku ostrosti jako klad. Ale pokud někoho uchvátily výsledky z fullframe třeba s objektivem 85mm F1,2 při plném odclonění, tak pro něj MFT není.
Co bych naopak systému MFT trochu vytkl a kupodivu se o tom zdaleka tak často nemluví je větší vliv difrakce, tedy otvorové vady. Difrakce je samozřejmě známá i z fullframe a ještě více APS-C, jde o jev, že u kvalitní optiky kvalita kresby roste se zacloněním jen do určité clony a pak už se právě vlivem difrakce zhoršuje (někdy i značně). U MFT je princip stejný, jen kvůli menšímu snímači a prodloužení ohniska daleko výraznější. Třeba u některých pevných skel Olympusu se při testech ukázalo, že nejlepší kresba je dosažena už někde u clony 2,8 a už při 5,6 začíná být prokazatelný pokles kvality. A při zaclonění na 16 či dokonce 22 se už kvalita často bez nadsázky hroutí, rozumné maximum je někde u 11. Je na to nutno pamatovat a v některých případech to může i do jisté míry anulovat výhodu větší hloubky ostrosti, v jiných situacích to povede k potřebě použití ND filtru atd. Netvrdím, že to bude omezující často, ale přehlédnout to nelze.
Poslední otázkou pak je rozlišení, je zkrátka faktem, že testovaný přístroj má 16mpix a siučasné maximum pro MFT systém je aktuálně 20mpix. Ve srovnání s tím je u APS-C 24mpix standardem a poslední Canony se dostaly dokonce na 33mpix, u fulframe je pak na výběr mezi koncepty něco k 30mpix, ale minimálním šumem anebo pak varianty s velkým rozlišením, které dnes končí někde u 50-60mpix. Přiznávám, že toto je jeden z bodů, kde jsem v době psaní článku nedošel k jasnému závěru - na jednu stranu je jasné, že by mne přechod na MFT nijak podstatně neomezoval proti přístrojům, které užívám nyní, na druhé straně si tím člověk trochu limituje možnost budoucího růstu.
Naopak kladem pro MTF jsou objektivy. Ani nejdokonalejší FF snímač nám nepomůže, pokud nekreslí výborně i objektiv. Objektivy M.Zuiko mají pověst výbornou a u většiny z nich oprávněně. Že jsou výborné výsledky u pevného skla 25mm F1,8 asi nikoho nepřekvapí, musím ale říct, že můj značný respekt si získal i ultrazoom 14-150mm. Výsledky jsou naprosto přijatelné a vůbec bych se nebál vyrazit na dovolenou s tímto objektivem jako jediným. Podle dostupných testů vychází dobře prakticky všechna skla od Olympusu, poněkud kontroverzní jsou pouze některé extrémně miniaturizované (14-42EZ či "pancake" 17mm), jinak je ale standard nastaven velmi vysoko. Navíc jsou zajímavá i některá skla od Panasonicu, která si s MFT Olympusy rozumí také dobře.
Další funkce E-M5II (a Olympusů obecně)
 |
Viz test na Dpreview...
Valná část testovací scény vychází celkem podobně, ovšem u barevných přechodů
je vidět velký přínos "plnobarevného výstupu proti Bayeru.
|
Další plusový bod si zasluhuje stabilizace. Stabilizace pohybem čipu funguje opravdu dobře už u testovaného staršího modelu, o novějších typů je ještě mírně vylepšena. Navíc ale některé objektivy z PRO řady mají stabilizaci i v objektivu, která funguje v kombinaci se stabilizací snímače a tady už jsou výsledky až lehce neuvěřitelné, viděl jsem například při ohnisku EQ24mm velmi slušně ostré fotky i při časech 2-5s. Docela síla, v podstatě jsem tomu nechtěl věřit. Ovšem pak jsem si osobně ověřil, že i pouze stabilizací snímače jsem schopen získat slušné snímky například při EQ40mm a čase 1s, takže 2s při kombinaci stabilizací nebudou nereálné. Je pouze škoda, že alespoň prozatím je tato kombinovaná stabilizace omezena jen na objektivy Olympus, není funkční s IS objektivy od Panasonicu (které jinak na Olympusu fungují perfektně). Škoda, to by výběr skel s nadstandardní stabilizací velmi rozšířilo, ale tady asi hraje roli i obchodní politika.
Dobře vyřešeno je i propojení s mobilem - v přístroji je wifi a aplikace v mobilu se spojí celkem snadno. Lze použít snímání přes displej mobilu, hezky je řešen i geotagging, kdy se použije GPS v mobilu pro záznam trasy a ta se pak jediným klikem dohraje do dat fotek přímo ve fotoaparátu. Použitelný je software Olympus Workspace pro PC/MAC, dříve byl dost kritizovaný, verze dostupná nyní mi ale již připadá slušná. Nicméně preferuji moje standardní workflow s Adobe Lightroom, které nepřináší větší problémy.
Abych jen nechválil, tak musím říct, že nejsem úplně odvázaný z ovládání. Nastavit toho jde spousta, připadá mi ale, že v případě E-M5II (a podle všeho i u ostatních OM-D) je docela silná customizace tlačítek pro seriózní práci v podstatě nutná a dobrat se k optimu není vždy intuitivní. Základní nastavení pro nenáročného uživatele je snadné a nic se měnit nemusí, ale jakmile se do možností ponoříte hlouběji, tak se optimální nastavení zkomplikuje. Tohle není vyloženě kritika, pokud se někdo rozhodne na tento systém plně přejít, tak se to jistě časem poddá a po nastavení již další změny nebudou, doporučuji ale počítat s trochu delším časem na přivyknutí si na systém.
Výdrž baterie je u bezzrcadlovek dost prázdné číslo - baterii vybijeme i bez jediné fotky dlouhým koukáním na displej, naopak při velké sérii dlouhých sekvencí 10obr/s se hravě dostaneme na několikanásobek udaného počtu snímků (displej pak totiž moc nehraje roli). Opravdu zcela zásadně závisí na stylu použití displejů a dalších bodech užívání (třeba rychlost usínání). Nicméně s těmito výhradami při mých testech výdrž vycházela někde kolem 250 snímků, spíše více (při větším využití rychlých sekvencí přímo výrazně více). Uvážíme-li, že není žádný problém sehnat jak další baterie včetně levných neoriginálních, tak případně i nabíječ s připojením do USB (třeba powerbanka), tak si myslím, že by s výdrží neměl být problém ani pro náročnější akce. USB nabíjení přímo v přístroji k dispozici není (u nové generace III už ano), ale osobně vidím i u nové generace jako praktičtější koupit na AliExpressu levnou USB nabíječku a po prohození baterie nabíjet mimo přístroj ve fotobrašně.
Celkové hodnocení systému - klady
Při celkovém pohledu musím potvrdit velmi dobrý dojem z provedení přístroje, stejně jako kompaktnost systému. Úspora hmotnosti rychle narůstá s počtem užívaných objektivů.
Kvalita výstupu je spíše lepší, než jsem předem očekával, k tomu je bonusem high-res mode.
Možnosti přístrojů v sekvenčním snímání jsou velmi dobré i u testovaného E-M5 II, u vyšších modelů jsou pak přímo skvělé.
Pozitivně hodnotím i přístup Olympusu k starším modelům, kdy v řadě případů přibyly formou upgradu firmware zcela nové funkce i pro starší těla. Pro příklad u E-M5 mark II byl ještě cca tři roky po uvedení na trh vydaný firmware, přidávající zcela nové funkce (například focus stacking), u jiných těl je to dost podobné. Aktualizace vycházejí i pro objektivy, kam je lze nahrát přes fotoaparát, není nutno pořizovat žádné další adaptéry.
Výhodou danou crop faktorem je především malá velikost a hmotnost teleobjektivů. A příjemná je i cena, možnost pořídit zoom 40-150mm (EQ80-300) s konstantní světelností 2,8 a možností použít telekonvertory za cca 35 tisíc nebo pevné sklo 300mm (EQ600) se světelností 4 za cca 72 tisíc je opravdu skvělá. Tady jsme bez nadsázky v relaci, kdy je úspora proti fullframe Sony či Canonu při určitých variantách i ve stovkách tisíc, ve vyšších desítkách tisíc pak prakticky vždy. Přitom zrovna u teleobjektivů není nad crop faktorem moc co spekulovat, 300/4 pro MFT prostě je to samé jako 600/4 pro fullframe, o něco větší hloubka ostrosti je spíše výhodou.
Celkové hodnocení systému - zápory
Navážu na komentář o objektivech trochu méně pozitivní částí - pokud řešíme kratší skla, tak situace až tak idylická není. V první řadě nejširší dostupné ohnisko (neřeším fisheye) je 7mm, tedy EQ14mm, zatímco u fullframu se najdou i skla 12mm a dokonce 10mm. Za druhé v tomto případě není až tak automaticky výhodná cena, například 1,8/50 od Canonu je pod 4000, zatímco odpovídající 1,8/25 od Olympusu vychází obvykle na minimálně 8000, občas i více. Navíc u kratších ohnisek může více vadit větší hloubka ostrosti. Aby bylo jasno, nemyslím to tak, že by s pořízením skel pro MFT byl velký problém, extrémy pod 14mm používá i na FF jen málokdo, cena také není vyšší zdaleka vždy, je ale férové upozornit na to, že zatímco u dlouhých skel vychází MFT výborně a cenově někdy až brutálně levněji, tak u krátkých ohnisek to zas tak senzační není a při určitých kombinacích může dokonce cena vyjít vyšší.
Druhá méně příznivá poznámka kolem ceny se týká výběru těla pro případ, že požadujete akční focení s kontinuálním AF. Tady by mělo zaznít, že zatímco u Canonu v tomto režimu nefunguje vyloženě zle ani lowendový EOS200D za řekněme 12 tisíc, tak u Olympusu je režim s fázovou detekcí dostupný až v relaci 30-40 tisíc korun (nový E-M5 III či ještě lépe E-M1 II). Samozřejmě že tyto přístroje jsou možnostmi proti zmíněnému levnému Canonu úplně jinde a ve srovnání s lepšími modely konkurence už cena naopak začíná být zajímavá, jde ale o to, že pokud chce někdo méně majetný začít s oborem vyžadujícím tracking, tak zkrátka musí jít rovnou do o něco vyšší kategorie těla a není možné začít níže a až postupně případně postoupit k dražším, pro náročného to zase omezuje možnost mít levnější přístroj jako záložní tělo.
Přirozeně mezi nevýhodami zůstává o něco nižší maximální dosažitelná obrazová kvalita a vlastnosti při extrémních ISO. Nemusí to být vždy zásadní problém, ale slabší vlastnost to zkrátka je.
A asi nejožehavější otázkou je delší perspektiva. Systém MTF je v dost ohledech schopen konkurovat FF přístrojům s běžným rozlišením řekněme do 30mpix a ve spojení s dlouhými skly bych se nebál mluvit i dokonce o přednostech i v absolutním srovnání, nejen relativně. Jenže v FF se postupně sune dále a dnes už existují i 61mpix snímače, u kterých už jsou některá porovnání v trochu jiné rovině. Například je tu možnost získat velmi slušné rozlišení i při velkém oříznutí, naopak při využití plného formátu už je rozlišení vyšší o docela hodně, atd. Tohle je téma k zvážení...
Plný přechod na Olympus?
Velmi stručně řečeno - zatím jsem se nerozhodl, ale nalomený jsem docela hodně :-)
Trochu víc rozvedeno - je již jisté, že si pro pokusy pořízený set E-M5 mark II ve výbavě ponechám. Pro některé chystané aktivity z oblasti travelphoto a některé mnou zvažované projekty je to ve spojení s širokorozsahovým zoomem (EQ28-300) či kompaktními pevnými skly výborné řešení, přitom jde o témata, kde mne nijak neomezují limity AF trackingu atd.
Otázkou, kterou nyní řeším, je přirozeně to, zda učiním i další krok, tedy prodej části stávající výbavy a následně pořízení některého vyššího modelu Olympusu ve spojení s delším světelným sklem. V tomto ohledu existují různá pro i proti, raději nebudu předjímat. V každém případě jsem si potvrdil, že argumenty pro přechod, které uváděl v úvodu zmíněný Rosťa Stach či například Petr Bambousek mi dávají velký smysl a osobní ověření jejich názory vesměs potvrzuje. Na opačné misce vah je především zmíněná otázka dlouhodobější perspektivy, v ostatních bodech mne ale Olympus celkem přesvědčil.
Žádné komentáře:
Okomentovat