Dojmy z EOSu 400D

K malému EOSu 400D, který jsem si pořídil jako pomocné záložní tělo se skoro určitě vrátím podrobněji (patrně formou samostatného článku) někdy v květnu po návratu z USA, kde si jistě užije dost práce v často složitých podmínkách.
Nicméně několik poznámek si dovolím již teď. Příjemně mě potěšilo ovládání - je opravdu logické a pochopitelné. Ač jsem přes rok nefotil ničím jiným než velkým 1DIIN a navíc se 400D v lecčem liší i od střední třídy digitálních EOSů, se kterou jsem fotil dříve, zvládl jsem celé ovládání bez jediného pohledu do manuálu čistě intuitivně. Přijatelná je i ergonomie i když přirozeně proti profitělu mám pocit, že v ruce nedržím vůbec nic :-) Ale vyrovnal jsem se s tím poměrně snadno, docela by mě zajímalo, zda jsou velmi časté názory v diskusích, tvrdící radikálně, že se s takto malým tělem “vůbec nedá fotit” seriózním vyjádřením dojmu jejich autorů anebo jen o prázdné výkřiky. Nevím, někdo s tím může mít vážnější potíže, ale sám mám ruce spíš větší a navíc mám zažité držení extrémně velkého EOSu 1D mkII N, přesto ale nemám s opačným extrémem v podobě 400D nijak velký problém. Ale to je věc vkusu :-)
Další věcí je obrazová kvalita. Řeknu to takhle - výstup z 1DIIN je i přes o 2mpix menší rozlišení lepší (další potvrzení toho, že megapixely nejsou všechno)- při nižším ISO jen nepatrně, při ISO nad 400 ale docela citelně. To ale neznamená žádnou velkou kritiku - s ohledem na menší velikost snímače a tedy podstatně menší buňky se to dalo čekat a s ohledem na cenovou kategorii jsem s výstupem z 400D docela spokojen. Ve srovnání se staršími fotkami třeba z EOSu 20D bych řekl, že se kvalita dokonce o něco zlepšila (ale ani zde není rozdíl výrazný).
Celkově vzato se dá říci, že dojmy z tohoto přístroje jsou v souladu s očekáváním a požadavky na pomocné záložní tělo byly splněny, více se ukáže po delší praxi.