úterý, dubna 25, 2006

Poučení z krizového vývoje

Již trochu s nadhledem bych tu zmínil poněkud zajímavější postřehy z víkendového výpadku 1DIIN. Musel jsem totiž v důsledku odfotit svatbu na klasický film (EOS100) a tak se opět nabídlo zajímavé srovnání mezi analogem a digi. Čtenáři Fotoprůvodce odpustí, následující text je jen mírně upravený z toho, co jsem napsal tam.

Vidím to takto:
Dynamický rozsah měla použitá Supra 400 velmi dobrý, v podstatě jak to vypadlo ze scanneru, tak se to dalo použít. Digitál si taky nestojí špatně, ale už to chce vědět jak na to, jako samozřejmost užívat finty typu HR v Bibble atd, popravdě ale v této položce dosáhnu filmem stejný výsledek s menší prací.

S barevným podání je to podobné - opět se dá z obou variant dostat výsledek, jaký chci, ale v tomto případě bych naopak řekl, ž u DSLR jsem byl spokojen okamžitě zatímco u filmu to většinou chtělo nějakou úpravu. Ale výsledek OK v obou případech.

V čem ale film utrpěl dost porážku je rozlišení detailů atd. Při 1600 dpi to vypadá skvěle, ale to jsme na ekvivalentu necelých 4mpix, při zvýšení rozlišení k 3200dpi už šlo zrno nahoru a nárůst rozhodně nebyl adekvátní 4x větší velikosti. Řekl bych, že výsledek je tak na úrovni 6mpix DSLR, přístroje jako 1DII či dokonce 5D jsou ale o pořádný kus dál. Podotýkám, že bych Supru (dnes spíš Portru) v citlivosti 400 volil tak jako tak, při nižších cilivostech se mi moc nelíbí snímky z interiéru, takže je argumentace tím, že by to při 100 ISO bylo lepší poněkud bezpředmětná. Nicméně pro fotku A4 je výstup z popisovaného filmu vyhovující a větší ani nikdo nechce, takže to opět není žádný důvod k odmítání analogu. Jen si stojím za názorem, že v tomto kritériu za těchto podmínek si digi stojí lépe.

Celkově musím říct, že jsem byl s výsledkem z filmu dost spokojen a popravdě mi s odstupem času sebevědomí spíše stouplo. Zjištění, že jsem se dokázal absolutně bez přípravy (a ještě v těžké depresi) přeorientovat během chvíle z DSLR na starý dobrý film a přes to nafotit ve slušné kvalitě co potřebuji mě opravdu potěšilo, člověk se hned cítí jistěji. Nicméně z hlediska mého obecného postoje ke kinofilmu jsem se ve svých názorech spíše utvrdil, přínos proti digi to opravdu pro mé požadavky není. Zrovna tak se ale potvrdilo i to, že pokud někomu film vyhovuje, tak se nemá důvod do DSLR nutit, dosáhnout s kinofilmem rovnocenného (v něčem i lepšího) výsledku je nejen možné, ale dokonce i relativně snadné. Každý ať si vybere sám...

Žádné komentáře: